Chaudanne Spring – Švýcarsko

 

Tyto skafandry jsou však velmi neohrabané, zorné pole potápěče je velmi malé, spojení s návodčím pomocí tuhé přívodní vzduchové hadice – toto vše nedovolí průniky na větší vzdálenosti. V Moravském krasu se provádí systematický výzkum pod vedením profesora Absolona,takže se můžeme právem považovat za zemi, která stojí při vzniku vědeckého přístupu v objevování zatopených jeskyní. Nicméně doba zdaleka neuzrála a další sestupy začínají v souvislosti s použitím autonomního dýchacího přístroje koncepce Gagnan + Cousteau  právě skupinou J.Y.Cousteaua. V roce 1946 sestoupil J.Y.Cousteau do pramene Fontaine de Vaucluse a dosáhli spolu s Fredericem Dumasem hloubky 46m, tento sestup se jim málem stal osudným díky intoxikaci oxidem uhelnatým.Cousteauova skupina položila základ speleopotápění ve Francii, pokračovala v průzkumech mnoha lokalit – uvedl bych okrajově Fontaine de Estramar , Fontaine  des Chartreux, les Vitarelles a Fontaine de St.George. Opravdu náročné sestupy v jeskyních se realizovaly od 60.-70.let minulého století.

Jeskynní potápěči určují trend vývoje potápění, neboť tehdejší hranice posunují ve všech směrech – co se týče délky průniků pod vodou, délky pobytu pod vodou, maximálních hloubek a k tomu všemu začínají používat jiné dýchací směsi než vzduch. Vychází se ze znalostí komerčních firem, zabývajících se saturačním potápěním, z prací experimentátorů v oblasti potápění se směsemi jako byl např.Hannes Keller a začínají se používat i zde Heliox,Trimix,Nitrox, Triox,čistý kyslík … Konfigurace výstroje se postupně vyvíjí, zpočátku v oblasti velkoobjemových souprav lahví otevřeného okruhu a posléze rovněž i v oblasti konstrukcí rebreatherů polo a zcela uzavřených – SCR a CCR.

Jeskynní potápěči používali vše,co bylo dostupné a teoretická know how se vyvíjela zcela specificky.Potápění v zatopených jeskyních bylo zcela odlišné od komerčního potápění, takže technika i plánování ponorů vycházely ze zcela jiných podmínek.  V 70.létech v Evropě dochází k rozvoji jeskynního potápění – zejména ve Francii, Švýcarsku ,Anglii a Německu….

Ve Švýcarsku patří k nejpozoruhodnějším lokalitám Chaudanne Spring.
Tato lokalita se nachází kousek od městečka Rossiniere v části Švýcarska zvané Vaud. Ve svahu pod malou restaurací vyvěrá  jeskynní systém v jezírku o velikosti 2x2m. Celkem nenápadná lokalita začala poutat pozornost v polovině 60.let. První sestup provedli v roce 1964 členové skupiny CSSL ( Centre de Sports Sous-marins de Lausanne) a to jmenovitě Claude Schmidt,Andre Piguet a Dominique d´Arman. Potápěčům se navzdory malé zkušenosti a komplikovaným podmínkám podařilo dosáhnout vzdálenosti 220m. Nikdo v té době vůbec netušil, do jak vyjímečné lokality proniká.
Postupně přibývají zkušenosti z jeskynního potápění v jiných lokalitách. Prim začíná mít ve Švýcarsku, ale i v Evropě skupina  GLPS ( Groupe Lemanique de Plongée Souterraine) založená v roce 1969 Cyrillem Brandtem a Pierre Martinem, jejími členy byli mimo jiných J.J.Bolanz a Olivier Isler.Tato skupina měla spoustu prvoprůniků ve francouzské Juře a taktéž v nejvýznamnější evropské oblasti Dordogne – Lot.

Podmínky v Chaudanne Spring nejsou oproti jiným evropským oblastem vůbec růžové – vysoká nadmořská výška(880m.n m.) a nízká teplota vody celoročně (6st C), často silný proud(4m3/s), časté úzké pasáže vertikální i horizontální, náhlé ztráty viditelnosti díky kalitelnosti… Jednou z pozitiv této jeskyně je přírodní zvon ve 12m,naplněný vzduchem, kde lze dělat dekompresi stejně pohodlně jako v umělém zvonu-habitatu.

Vývoj v potápění však jde rychle kupředu ve všech směrech. Od roku 1975 se objevují suché obleky s konstantním objemem a velkoobjemové láhve okolo 20lt.Od roku 1980 začínají švýcaři používat podvodní skůtry – hlavně Aquazeppy mnichovského výrobce Josefa Ruprechta a od roku 1982  členové GLPS se začínají potápět s jinými dýchacími směsemi, než je vzduch. Toto vše vede k výraznému posunu kupředu.V průběhu let 1984-88 se dosáhlo v lokalitě Chaudanne Spring největších úspěchů. Olivier Isler a Cyrille Brandt střídavě posunují dosažené limity délky průniku a hloubky. Používaná výstroj pro penetraci je přístroj 4x20lt na zádech , vpředu na prsou nesené malé dekompresní láhve.

Z dnešního pohledu soudobá konfigurace výstroje nevzbuzuje úsměv, ale obdiv.Ponory byly prováděny se suchými neoprénovými obleky. Kontrola vztlaku byla prováděna pouze suchým oblekem , a to neoprénovým, který mění s hloubkou tloušťku materiálu a tedy vztlak. Žádné další BCD typu křídlo se v té době ještě nepoužívalo.Takže pohybovat se s takovouto konfigurací nebylo nic jednoduchého,navíc změna hmotnosti díky úbytku plynů byla značná
Cyrille Brandt dosáhl v 13.3 1988 průniku do vzdálenosti 660m a hloubky 143m. Celý sestup trval okolo 8 hodin, ve vodě teplé 6st Celsia bez vyhřívání suchého obleku. I z dnešního pohledu se jedná o naprosto vyjímečný výkon, před kterým je nutno smeknout.

Švýcaři mají v té době jako jedni z mála již vyřešen problém suchých rukavic – používají kruhy, přes které navlékají gumové rukavice a systém zajišťují převlečnou gumou. Obdobný systém posléze začala vyrábět firma Viking, používali jsme jej v druhé polovině 90.let a první kruhy jsme vyráběli z uřezaných plastových trychtýřů, vložených do přehrnuté neoprénové manžety.Systém funguje, jen potřebujete dopomoc druhou osobou při přetažení druhé rukavice a zajištění gumkama. Vývoj však brzy přinesl těsnící rukavicové kruhy, které si potápěč zacvakne a zajistí sám – např. Check up systém či kruhy KUBI.

Cyrille Brandt dosahuje rovněž v roce 1989 hloubky 137m ve vyvěračce Fontaine des Chartreaux po průniku cca 200m v hloubce větší než 100m a celkovém průniku do vzdálenosti 315m.
Z mého pohledu se jedná bezesporu o jednu z nejvýraznějších postav evropského jeskynního potápění s excelentní spotřebou dýchacích plynů, veškeré sestupy prováděl s použitím otevřeného okruhu.Svou dobu předběhl nejméně o 10let , až o 10 let později byl posunut limit průniku v jeskyni Chartreaux a v jeskyni Chaudanne Spring ještě mnohem později.

Na další posun se muselo čekat dalších 20let.V současné době je v průzkumu Chaudanne nejaktivnější skupina GEC
(Groupe d ´Exploration  de la Chaudanne), jejímž konzultantem je Cyrille Brandt.Navázala na jeho výsledky ,průzkum pokračoval a nakonec Michael Walz s použitím polouzavřeného pasivního rebreatheru EDO 04 docílil 19.2.2006 hloubky 160m po 60minutovém průniku .
Použité plyny: 2 x 20lt  Tx 12/70 jako bottom gas(plyn pro dno), travel gas – transportní plyn Tx20/55 a deco gas –dekompresní plyn Tx 20/55, Triox 40/30, EAN 50 a čistý kyslík.

Celková doba ponoru byla 510min.
Nyní je známa celková hloubka 175m, což tuto jeskyni staví na první místo švýcarských zatopených jeskyní,co se týče hloubky. S celkovou délkou 690m je ve Švýcarsku tato jeskyně na druhém místě po Rinquelle Resurgence.

Lokalita Chaudanne Spring přispěla výraznou měrou  k vývoji evropského jeskynního potápění a její tajemství odhalovali jedni z nejvýznamnějších evropských jeskynních potápěčů, jakými jsou Olivier Isler a Cyrille Brandt.
I ve světovém srovnání je tato jeskyně svým profilem a charakterem stále vyjímečná.