Dordogne – Doux de Coly – Francie

Doux de Coly se nachází v jedné ze dvou nejvýznamějších oblastí zatopených jeskynních systémů Evropy – ve francouzské Dordogne, pojmenované podle řeky Dordogne,která zde protéká.

Hned vedle cesty do vesnice Coly se nachází jezírko s velmi čistou vodou, do kterého vyvěrá jeskynní systém Doux de Coly. Vedle jezírka se nachází dům postavený z kamene, jak je v místním kraji zvykem, který připomíná, že místní architektura se od dob mušketýrů příliš nezměnila.Jezírko je poměrně mělké, často bývá velmi čisté a při vynoření z jeskyně vidíme modré tóny v protisvětle, tak jako v jeskyních Kuby či Mexika. Protisvětlo v ostatních jeskyních v této oblasti je spíše laděno do zelena. Na severní straně směrem ke svahu lze najít na dně ploché suťovisko a vidět vstup do jeskynního systému.

Historie objevování v této lokalitě začíná v roce1956, kdy Dr. Dufour proniká v chodbě do vzdálenosti 55m a dosahuje maximální hloubky – 9m. V roce 1969 Pierre-Jean Debras ze skupiny Groupe Spéléo Auvergnat sestoupí v šachtě do hloubky – 56m s celkovou vzdáleností průniku 365m. Další historie objevů v této jeskyni je úzce spjata a to dlouhodobě, se jménem jednoho z největších jeskynních potápěčů světa – švýcara Oliviera Islera.

Na tomto místě bych velmi rád přiblížil úspěchy tohoto dalšího vyjímečného potápěče.
Narozen v roce 1950, potápět se začíná v roce 1971 – nejdříve v jezerech a od roku 1973 ve švýcarských zatopených jeskyních. Olivier Isler začínal ve skupině GLPS (Groupe Lemanique de Plongée Souterraine) založené v roce 1969 Cyrillem Brandtem a Pierre Martinem. Skupina se věnovala průzkumu a mapování zatopených švýcarských a francouzských jeskyní. A tak jako Jochen Hasenmayer, tak i Olivier Isler prozkoumával skoro všechny nejvýznamější zatopené jeskynní systémy v Evropě a blízkém okolí.

Zde namátkou vzpomenu jen tyto jeho nejvýzanmnější projekty:

• Goul de la Tannerie – maximální dosažená hloubka 165m v roce 1996.
• Su Cologone –Sardínie ( 1992 – Náročný ponor s proměnným profilem, max.dosažená hloubka 104m, nejhlubší vyvěračka na Sardínii).
• Tunnel de la Atlantida – Lanzarotte Kanárské ostrovy (sestup v roce1986: nejdelší lávový tunel na světě – délka zatopené části je 1620m, max. hloubka 65m).
• Cogol dei Veci- Itálie (v roce 1990 průnik do vzdálenosti 2340m, max. hloubka 60m).
• Gourneyras (v letech 1998-99 společně s Reinhardem Buchalym dosáhli hloubky 104m a vzdálenosti 1150m).
• Landenouze, Ressel, St. George, Coly – Francie.
• Chaudanne Spring, Rinquelle Resurgence – Švýcarsko.

První společnou 5 denní expedici skupina GLPS zorganizovala v roce 1981. Po úvodních cca 360 metrech chodba končí a začíná kolmá šachta do hloubky 35m-42m, která pokračuje pozvolněji až na dno v hloubce 57m. Skupina GLPS pokračovala v průzkumu tunelu, který pokračuje v této hluboké části. Celková dosažená vzdálenost od vstupu byla 1750 m (Claude Magnin) Jeskyně je jen jednoduchá chodba a vertikální šachta, sekundární krasová výzdoba bohužel není, ale na to jsme zde ve francouzských jeskyních zvyklí.

V roce 1983 při další 12 denní expedici protahují potápěči skupiny GLPS vzdálenost průniku na 2100m (Olivier Isler) Během 7 hodinového sestupu měl Olivier horkou chvilku, kdy se mu zamotala vodící šňůra do vrtule skůtru. Během expedice potápěči natočili první film o této lokalitě – La Pointe.

Hned příštího roku Isler protahuje průnik o dalších 1000m. Společná francouzsko – švýcarská expedice je ve složení:
leader Olivier Isler a supportní tým,který tvoří Jean-Louis Camus, Xavier Goyet, Christian Locatelli, Jaques Romestan a Gerard Bugel z Francie, dále Jean-Jacques Bolanz, Claude Magnin, Robert Pisu a Philippe Schneider ze Švýcarska.

Takže v té době je celková prozkoumaná délka 3100m, z toho 2700m probíhá v hloubce mezi 50 a 60m. Všechny ponory se provádějí s použitím otevřeného okruhu, počet lahví na zádech narůstá před očima. Běžná je konfigurace 4x20lt/250bar na zádech.Suportní tým rozmisťuje postupové láhve ve vzdálenostech 700,1100,1500m a k tomu záložní láhve ve vzdálenostech 550, 900 a 1300m. K dekompresi jako jedni z prvních používají dekompresní zvon – habitat. K pohybu používá Olivier osvědčených skůtrů Aquazepp z dílny mnichovského konstruktéra Josefa Ruprechta a nakonec končí s konfigurací dvou skůtrů 714T ,které používá jako první v dvojmontáži vedle sebe. Skůtry jsou dlouhé 180cm a potápěč leží na nich. Celková doba autonomie těchto skůtrů je okolo 8hodin u každého při zvolené rychlosti číslo 2 – což je rychlost okolo 3,5km/hod. Tento sestup je považován za vrchol světového jeskynního potápění té doby. Co se týče délky průniku, jej překonal až Sheck Exley v roce 1989. Bez použití skůtru uplaval vzdálenost 3183m.

Od roku 1991 Isler vyčerpává své možnosti při použití otevřeného okruhu a pro explorace začíná používat SCR polouzavřený rebreather. Technické inovace mu nejsou cizí, používal v té době již systém suchých rukavic, těsněných na kruzích.Isler inovuje systém močení v suchém obleku a začíná se potápět se ztrojeným SCR polouzavřeným rebreatherem RI 2000,který zkonstruoval společně s francouzským inženýrem Alanem Ronjatem.Při tréninku ve švýcarských jezerech dosahuje maximální hloubku 156m,což je další unikum při použití SCR přístroje ve své době.

Isler průzkumy v Doux de Coly zakončil v roce 1998 a dosáhl vzdálenosti 4250 m v průměrné hloubce mezi 50-60m. Sestup trval 15 h 22min, použité dýchací plyny byly Heliox 25,40,50,60,70. Dekompresní procedury byly prováděny dle výpočtů J.P.Imberta – technika Comexu, kterého jsme měli možnost osobně poznat na techmeetingu v roce 2007 na Slapech. J.P. přijel na pozvání vedení IANTD CE .Obsahem jeho dvou přednášek byly hloubkové projekty Hydra a současný pohled na vývoj dekompresního modelování.V případě jeskynních průniků – Islera v Doux de Coly,Barnabého ve Vaucluse jsou výpočty velmi specifické, naprosto odlišné od procedur ověřených v saturačním potápění.

V současné době se cílevědomým průzkumem této lokality zabývá skupina EKPP (European Karst Plain Project), a to od roku 2000.V roce 2001 překonala dvojice Michael Waldbrenner a Reinhard Buchaly vzdálenost 5000m, 22.8.2002 vzálenost 5675m a nakonec 6.8.2003 protáhla průnik až do vzdálenosti 5880m. Sestup včetně dekomprese trval 17,5 hod – od zanoření v 07.05 po vynoření 00.35. Teplota vody v této lokalitě je standartně okolo 13st Celsia.

Každý z dvojice potápěčů použil 5 skůtrů Gavin – vybavených LED a NiMH bateriemi – bail out(záložní) plán řešil selhání až 3 skůtrů. Dekompresní Habitat byl umístěn již ve 27m. Použité plyny Travel Trimix Tx50/25, Bottom plyn pro dno Tx19/65, deco – dekompresní plyny Triox 30/40, 35/35 a 50/25. Low Oxy breaky s Tx15/55 pro snížení kyslíkové toxicity a od 9m v habitatu používají potápěči čistý kyslík.

Délka tohoto jednoho sifonu bez možnosti vynoření jej staví na 5. místo na světě (první tři jsou tunelyWakulla Springs na Floridě a čtvrtou je Bananeiracave v Brazílii). Doux de Coly patří stále k vrcholně náročným systémům zatopených jeskyní ve světě a právem je považována za místo, kde se vytvářela historie technického jeskynního potápění a je jednomyslně spjata s jednou z nejvýraznějších postav evropského jeskynního potápění a tím je Olivier Isler.