MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Florida – Historie jeskynního potápění v USA
Část druhá – pokračování „Golden Age“ – Zlatá léta jeskynního potápění na Floridě Léta 1970 -1985
Tento rok 1974 je opravdu plodný na spoustu nových objevů či posunu délky stávajících průniků. Velmi aktivní jsou kromě Shecka dále Court Smith,Dana Turner, Lewis Holtzendorff,Paul DeLoach,Billy Young,David Smith,Bob Goodmann aj.
Na diskusním fóru se řeší standartizace signálů pod vodou, vhodných pro jeskynní potápění.
Objevuje se i koncepce hmatových signálů při nulové viditelnosti,které následně sjednotil Don Rimbach – dle něj nazváno jako Rimbach systém.
Tragické události se však tento rok taky nevyhneme, Dana Turner utone v Sally Ward Spring v hloubce 300stop (91m) po čase na dně 25min snad následkem bezvědomí po kombinaci narkotických účinků dusíku, toxických účinků kyslíku,negativních účinků CO2 a dechových obtíží . Následná analýza prokázala navíc i obsah CO v dýchaném vzduchu v jeho lahvích.
Další rok dojde k úmrtí Billa Hursta v Peacock 3, který ztratil orientaci na šňůře. Toto vede k diskuzi na speleologických fórech a Lewis Holtzendorff ( t.č.vice prezident NACD) jako první vytvořil „ line marker“ – směrovku, kterou vyrobil z nám známé stříbrné lepící pásky – Duck Tape zastřižené do špičky. Tohle funkční řešení bylo opravdovým předchůdcem šipek, které můžeme považovat za nejkultovnější symbol jeskynního potápění. Směrovka se nazávala Dorff marker.
Bohužel i tento významný explorer a dle Shecka jeden z nejlepších potápěčů své doby utone – 30.11.l975 ve Wakulla Springs , při experimentálním ponoru s Helioxem do 260 stop( 80m) začal dekompresi na kyslíku v 50 stopách ( 15m) , dostal kyslíkové křeče a utonul.Paradoxem je, že tímto experimentálním sestupem s Heliovou směsí chtěl najít jinou cestu pro ponory do hloubek, než bylo použití vzduchu – osudné jeho kamarádu Dana Turnerovi.
V následných letech se daří objevům v oblasti Woodville Karst Plain, velmi aktivní jsou Bob Goodmann,John Zumrick,Tex Chalkley, Kirby Sullivan.V roce 1977 vytváří Forrest Wilson nový typ bubnu s vodící šňůrou – „jam-proof reel“, který vykazuje menší poruchovost stran zaseknutí šňůry. Jedná se o buben zcela krytý průhlednou trubkou.
( Poznámka autorů – každá šňůra se dá přetrhnout a každý bubínek se dá zašmodrchat, nic není dokonalé). Z tohoto principu spolehlivosti posléze vychází „jam-proof spool“ špulka, která je velmi jednoduchá, prakticky odzkoušená a úspěšně používaná dodnes.Tato špulka s krátkou šňůrou ( cca do 60m) zcela odstranila svou jednoduchostí možnost zaseknutí šňůry.
Spool zpopularizoval Bill Main počátkem 80.let a zařadil ji k základním odzkoušeným prvkům nově se rodící „ Hogarthianské “konfigurace výstroje.
Bob Goodmann opatřil v roce l978 hlavu primárního světla novým typem rukojeti, která umožňuje přehazovat světlo z pravé do levé. Tato Goodmann handle je s velkou oblibou používaná dodnes ,tak jako dlouhá hadice,speleopropojka,inflátor … Všechny tyto součástí výstroje jsou aplikovány do běžného rekreačního potápění a rozšiřují se do celého světa.
V tomto roce je proveden první úspěšný ponor s Helioxem v Missouri Blue Springs – Frank Fogerty,Roger Miller a Terry More a NSS-CDS začíná vlastní výcvikový program . Instruktoři Forrest Wilson, Joe Prosser a Wes Skiles přinášejí nový pohled na trénink bezpečnostních procedur.
Začíná mravenčí práce s vylepšováním výstroje. Paul DeLoach a John Zumrick dělají v roce 1979 první kroky s optimalizací výstroje –snaží se snížit možnost náhodného zachycení tím, že redukují ne až tak potřebnou výstroj a berou do vody jen to, co je nezbytné Jejich kamarád Bill Main nikdy neměl v oblibě své prostřední jméno Hogarth a proto John Zumrick ve snáze jej poškádlit, nazval jejich nový styl „ Hogarthian“ a takto už to zůstalo vžité dodnes.
Hogarthiánská konfigurace výstroje znamenala další vývojový krok a hlavně vytvoření jednotné koncepce unifikované výstroje, která se dochovala v témeř nezměněné podobě dodnes a v koncepci konfigurace otevřeného okruhu dosud neexistuje nic lepšího.
Mezi první vychytávky patří striktní dýchání z dlouhé hadice primárního regulátoru, znovu oprášení uchycení regulátoru smyčkou kolem krku – tak jako v 60.létech, nicméně v té době se jednalo o uchycení pouze toho jednoho regulátoru, více jich potápěč neměl.Nyní se jedná o uchycení záložního regulátoru funkčně a bezpečně kolem krku. Revoluce byla v pojetí světel – dvě primární byly nahrazeny jedním, výkonným s odděleným akumulátorem a dvojicí záložních světel. Mnoho z těchto amatérských vychytávek se brzy objevuje v nabídce komerčních firem s potápěčskou výstrojí, tak jako ustrojená postupová – stage láhev.
Jedním z dalších studentů Sheckova kurzu jeskynního potápění byl Greg Flanagan, kterému se nelíbila soudobá koncepce BCD kompenzátorů vztlaku, prostě mu vadily svým objemem v přední části nebo na břiše. Vyrobil první kovovou zádovou desku z hliníkové dopravní značky a na popruhy použil námořní postroje US Navy , na tuto desku přichytil BCD kompenzátor – obdobu dnešního křídla . První křídla se vyráběly z rozstřižené automobilové duše.Toto vyvolalo údiv a závist u ostatních, Greg však jako dobrý kamarád vyrobil i desku ostatním, včetně Shecka.Jeho kamarád Bill „ Hogarth“ Main desku a postroj velmi rychle zpopularizoval a zařadil ji jako základní součást Hogarthiánské konfigurace výstroje.
V roce 1979 vychází Sheckova učebnice Basic Cave Diving – Blueprint for survival,kde velmi přehledně probírá základy bezpečného jeskynního potápění.
V roce 1980 vznikla plastová šipka Line Arrow ,kterou v podobě, jak ji známe dnes vyrobil Forrest Wilson a poprvé se použila hned následující rok.Tato šipka je jednomyslně považována za symbol jeskynního potápění a objevuje se prakticky všude. Šipka ukazuje směr k nejbližšímu místu s volnou hladinou či ven z jeskyně. Současní jeskynní potápěči oceňují korektní vyvázání šňůr a pravidelné náměry cesty ven, takže všem našim předchůdcům ještě jednou díky. Bohužel Evropa je v tomto směru stále 100 let za opicemi, i když v posledních letech začíná i ve velmi konzervativní Francii vát nový vítr a vlastním typem šipek vystrojuje jeskyně francouzská speleopotápěčská asociace FFESSM.
V roce 1980 padají i ženské rekordy . Mary Ellen Eckhoff – žena Shecka v Dieploder dosahuje hloubky 290 stop -88m, o rok později má ženský rekord v délce průniku 5847 stop(1782m) v Big Dismal Sink.
Bill Stone dělá první kurz jeskynního potápění se Sheckem. Ve své kultovní knize Na dno světa (Beyond the Deep) líčí své zážitky s hloubkovým opojením v Eagle´s Nest a jen díky Sheckovi se vrátil zpět ve zdraví. Bill je primárně jeskyňář a protože jej zastavila voda, musel začít s potápěním.Pro první expedice do mexických jeskyní Sistema Huautla (v letech 1981 a 1984) ve spolupráci s NASA použije jako první kompozitní láhve s provozním tlakem 375bar,vybavené speciálními dvojventily a upravenými regulátory. Posléze vytváří projekt svých elektronických CCR – Cis Lunar, který je dosud považován za technický vrchol v této oblasti a dělá jej jen proto, že zásoba plynů otevřeného okruhu hluboko v podzemí již nestačí.
I na Floridě se začíná používat nový model membránového suchého obleku, vyvinutého US Navy a nový model izolačního podobleku z mikrovlákna Thinsulate.
Po několika nehodách s uváznutím v nízkých profilech – zůženích ( restrikcích) začínají jeskyňáři zvažovat konfiguraci výstroje, kterou již s úspěchem používají delší dobu angličané a to láhve umístěné po bocích potápěče – tzv. Side-Mount konfigurace. Oproti angličanům potápěči z Floridy přidávají další kompenzátor vztlaku, který se rychle designuje do podoby kompenzátoru na zádech. Vyrábějí se různé modifikace , které dnes mají specifický design jako Armadillo či Nomad. Jeden z prvních, který začal používat tuto konfiguraci, taktéž i konfiguraci, při které tlačí potápěč láhev před sebou ve velmi úzké restrikci, byl Woody Jasper. Vzniká skupina The Moles – Krtci , ve které byli mimo jiné Wes Skiles,Tom Morris,Lamar Hires,Paul Smith a další.Skupina byla velmi úspěšná stran nových explorací, držela se hesla slavného mistra úniků – iluzionisty Harry Houdiniho a to „ Vždy se najde skulinka“ – jejich zkušenosti, chladnokrevnost a nová konfigurace umožnila se protáhnout dosud nemyslitelnou velikostí restrikcí.
Woody Jasper navíc inovuje i bubínky a přichází s koncepcí Sidewinder reel –bubínku s boční rukojetí, který se později rozšíří jako výrobek firmy Halcyon Pathfinder. Tento bubínek vyniká opravdu dobrou rezistencí na zašmodrchání a zamotání šňůry okolo osy a patří dodnes k nejpoužívanějším typům ve světě.
Michael Menduno začíná vydávat Aqua Corps magazine, jediný časopis,který se zabývá jeskynním a vrakovým potápěním. Michael se jako první snaží definovat nový pojem – Technical diving – technické potápění
Co se týče délky průniků, začíná být populární metoda „ staging- on -the -fly“ Potápěč po vyčerpání stanovené zásoby odkládá stage láhev na vodící šňůru a bere si další stage. Sheck takto posunuje s Billem Hogarthem Mainem průnik v Manatee Springs v roce 1981,a posléze
Sheck a Clark Pitcairn zde dosáhli touto metodou délky explorace 7667 stop (2337m), průměrná hloubka je 26m.
V tom samém roce Sheck vyráží na zkušenou do Evropy, s Jochenem Hasenmayerem se potápí v Blautopfu v Německu a konzultuje s ním dekompresní postupy při ponorech s Helioxem při krátkých časech na dně.
Tomuto předchází ponory Dale Sweeta v DiePolder Sink No2 a to 8.6.1980 s Helioxem do hloubky 360 stop(110m). Po tomto ponoru a zkušenostech Jochena Hasenmayera, Sheck již nepochyboval o výhodách minimálního narkotického potenciálu směsí s Heliem a od roku 1981 začne opravdová éra směsového potápění v USA.
Lze říci, že se jeskynní potápění na Floridě za těchto 15 let posunulo o řádný kus dopředu a přineslo spoustu nové výstroje, nových pohledů na plánování spotřeby, ucelené konfigurace atd., které se používají dodnes a to na celém světě.Když si uvědomíme, jaké ponory dělali Sheckové,Lewisové,Tomové,Frankové,Courtové,Jimové a jiní v té době – co se týče hloubek, časů na dně a délek průniku na ploutve, nezbývá, než vyslovit velkou pokoru před těmito explorers. Navíc při opakovaném mapování s Trimixem v hloubkách se často zase moc v přesnosti nerozcházeli a to dýchali vzduch ve 100 metrech!!!! Bohužel ti z největších, kteří ostatním prošlapávali cestu, tragicky zahynuli při objevování Darkness Beckons.Rádi bychom je zachovali v úctě,která jim právem náleží.
[av_gallery ids=’4519,4520,4521,4522,4523,4524,4525,4526,4527′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
