MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Florida – Historie jeskynního potápění v USA
Část třetí 1995 – 2010
Projekt WKPP
Tým WKPP staví svůj program na unifikaci veškeré své činnosti, od shodného výběru a konfigurace výstroje počínaje,přes velikost týmu, plánování spotřeby atd.až po standartizované plyny a dekompresní procedury. Důrazně se dbá na bezpečnostnost. Díky tomu se daří minimalizovat nehodovost při potápění. Jednotná filozofie, zavánějící však někdy až vojenským drilem a kontraverzní chování George Irvina vedou občas k nevraživosti v komunitě ostatních floridských jeskynních potápěčů. Tým WKPP se však stává velmi úspěšným i ve světovém měřítku a daří se protahovat explorace v mnoha lokalitách Woodville Karst Plain.
- dubna 1996 tým ve složení George Irvine,Jarrod Jablonski a Brent Scarabin – každý se 6 stage lahvemi a dvěma skůtry dosahují ve Wakulla Springs v tunelu „O“ délky průniku 3040m, s časem na dně 155 minut v hloubkách 80-90m a 8,5 hodinovou dekompresí.Další zajímavý ponor je průnik dvojice Brent Scarabin a Rick Sankey v Chips Hole, dvojice přidává 3165 stop-965m nové šňůry ke konci Sheckovy šňůry z legendárního sestupu v roce 1989 a dosahuje celkové délky průniku 14104 stop – 4299m.
Na přelomu let 96-97 začínají v týmu WKPP používat nový model pasivního SCR rebreatheru
-(přístroje s polouzavřeným okruhem s pasivní dodávkou vzdušniny)
Halcyon PVR-BASC (Passive Variable Ratio Biased Gas Additive Semi Closed Circuit Rebreather) z dílny Roberta Carmichaela a Jacka Kellona, který se ukáže záhy velmi životaschopným. Díky tomuto pSCR se daří dále prodlužovat explorace- např. Irvine, Jablonski a Scarabin vytvářejí 24.7.1998 nový světový rekord ve Wakulla Springs v „O“ tunelu délkou 18,000 stop- 5,486 m a v průměrné hloubce 285stop (87m-94m )strávili přes 6 hodin, délka dekomprese byla okolo15 hodin.
Koncem 90.let zakládá Jarrod Jablonski novou výcvikovou organizaci GUE Global Underwater Explorers s cílem zkvalitnění výcviku jeskynních potápěčů.Při jeskynních průzkumech členové GUE posunuli kupředu celou současnou dekompresní strategii a empiricky ji ověřili.
Wakulla 2
Na přelomu 1998 a 1999 začíná dlouho připravovaný projekt Wakulla 2 ,pod záštitou National Geographic. Pro mapování byly použity kromě zmíněného Digital Wall Mapperu dále radiomajáky a bylo prováděno detailní sledování potápěčů z povrchu.Akce se zúčastnilo přes 150 dobrovolníků a trvala přes 3 měsíce. Pro komfort a bezpečnost potápěčů byla nachystána na místě dekompresní komora a transportní zvon -systém Subcom/Decom. Zmapováno bylo 42000 stop chodeb – 12,8km.
Při tomto projektu byly s úspěchem použity eCCR Cis Lunar Mk 5-P. Během akce Jill Heinerth a Brian Kakuk provedli 21 hodinový ponor.V případě Jill to byl dosud nejdelší pobyt ženy pod vodou.
RB 80
Počátkem nového milénia vyvinul německý zubař Reinhard Buchaly nový design pasivního SCR, který nazval RB-80. Název RB může být rebreather , či iniciály Reinharda Buchalyho a 80 je velikost láhve S80. Tento nový model rebreatheru je zlomový, začíná jej vyrábět firma Halcyon a všichni potápěči WKPP na něj přecházejí. Koncepce je velmi zdařilá a úspěšně se používá hlavně při ponorech v konstatní hloubce – při exploracích v horizontálních tunelech – jako na Floridě ve Wakulla Springs ,tak později evropskou skupinou EKPP European Karst Plain Project v evropských jeskyních, jako např.v Doux de Coly ve Francii.
Ve světě je mnoho klonů tohoto modelu a v současné době je to nejrozšířenější model pasivního SCR.
Po roce 2000 tým WKPP protahuje délky explorací a propojuje jeskyně ve Woodville Karst.
Tým WKPP a evropský EKPP jsou nejúspěšnějšími exploračními týmy nového milénia, které navázaly na úspěšné sólo projekty minulosti, nicméně ukázaly ,že dobrá týmová spolupráce je daleko efektivnější a bezpečnější,než sólo ponor sebelepšího jedince,kterých ve světě zase tolik nebylo.
Weeki Wachee
Dalším významným projektem je Karst Underwater Research a průzkum ve Weeki Wachee Springs.Tým ,ve kterém je Brett Hamphill, Paul Heinerth a spol. používá mCCR přístroje KISS,provádí sestupy do hloubky až 403 stop -123m a průnik zde natahuje do vzdálenosti 6000 stop – 1828m. Tyto sestupy patří díky silnému proudu ve vstupní vertikále a s tím související náročnou dekompresí k velmi obtížným.Potápěč se během dlouhé dekomprese musí držet smyček horolezeckého lana a být zašprajcovaný v úzkém tunelu, co to dá. Proud je tak silný, že vymetá velké kusy hornin.Potápění v této lokalitě je díky síle proudu možné pouze párkrát do roka. Dosažené explorace v hloubce 120m sestupy ve Weeki Wachee se staví na špičku současné náročnosti ponorů .
Závěrem šestidílného pojednání o historii jeskynního potápění na Floridě nám dovolte vyjádřit myšlenku, že díky spolupráce americké komunity jeskynních potápěčů, ponejvíce floridských, se potápění posunulo o velký krok kupředu a v současné době neexistuje nic lepšího, bezpečnějšího, efektivnějšího pro jakékoliv potápění s otevřeným okruhem, než je to, co se vytvářelo na Floridě od počátku 70.let. Chválabohu jsou ve světě instruktoři, kteří si osvojili danou technologii a problematiku a učí dle těchto ověřených poznatků všechny zájemce o potápění prakticky od prvních kurzů OWD.
Jsme rádi, že jsme mohli lehce odhrnout historickou oponou a opravdu uvidět, že to, co běžně při potápění dnes používáme, se vyvinulo a odzkoušelo dlouhou dobou používání a můžeme děkovat jen a jen jeskynním průkopníkům, kteří vývoj tlačili kupředu. Bohužel jich přišlo mnoho o život při této cestě poznání…
[av_gallery ids=’4601,4602,4603,4604,4605,4606,4607,4608,4609,4610,4611′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
