MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Po stopách objevů evropských zatopených jeskynních systémů
Francie – Fontaine de Vaucluse
Na úvod je třeba říci, že Francie stála z historického pohledu u kolébky jeskynního potápění – jeden z prvních sestupů za pomocí těžkého potápěčského skafandru do zatopené jeskyně byl v březnu 1878, provedl jej Nello Ottonelli ve Fontaine de Vaucluse a maximální dosažená hloubka byla 23m. Je popisována nehoda jeho doprovodného 5m dlouhého zinkového člunu, který se převrhl a nyní je v hloubce 25m.
Fontaine de Vaucluse je nádherný přírodní útvar, kdy 200m pod vápencovým masívem se nachází jezírko s kříšťálovou vodou. Nádherná krajina okolo jezírka inspirovala i umělce, v obdbobí renesance například Francesca Petrarcu, který zde psal Sonety Lauře. Vaucluse se nachází v Provence, kterou zcela jistě nemusíme představovat.
Voda v jezírku však mění svou hladinu, jak je možné pozorovat u jiných vyvěraček. V období jarních dešťů vyvěrá z jezírka spousta vody a říčka Sorgue, do které pramen vyvěrá, se pravidelně rok co rok rozvodňuje.
Hydrogeologie pramenu se vytvářela dlouhodobě, neboť se jedná o velmi hluboký a komplikovaný systém. Bylo vytvořeno více teorií o množství vyvěrající vody v závislosti na srážkách, nicméně nic z toho tento děj nevysvětlilo uspokojivě. Proto další objasnění čekalo na potápěče.
Jako druhý sestoupil do jeskyně další potápěč z Marseilles a to Negri, který měl dosáhnout v roce 1938 za pomocí těžkého skafandru hloubky 30m. Jeho popis charakteru zatopené chodby zcela odporuje dalším poznatkům, takže se nabízí teorie, že si vše vymyslel a tak hluboko nesestoupil. Dno padá dolů šikmým svahem do černé hlubiny a netvoří žádný sifon, jak jej popisoval Negri.
Opravdový průzkum této jeskyně se datuje použitím potápěčského nezávislého přístroje dle koncepce Gagnan + Cousteau právě skupinou J.Y.Cousteaua (Groupe d’Etudes et de Recherches Sous-marines ( GERS )).
V roce 1946 Jacques Yves Cousteau sestoupil do pramene a dosáhl spolu s Fredericem Dumasem hloubky 46m, tento sestup se jim však málem stal osudným také díky intoxikaci oxidem uhelnatým. Špatně vyřešená koncepce kompresoru se spalovacím motorem, který nasával výfukové plyny, byla příčinou závažných nehod této i další dvojice Phillipe Taillez a Guy Morandiere. Skupina použila navádění šňůrou odvíjenou z hladiny, doba potápěčských bubnů s odvíjením šňůry potápěčem teprve přijde. Inteligentní návodčí Maurice Fargues vytáhl návodčí šňůrou dvojici potápěčů v krizové situaci na hladinu a tím je zachránil.
Skupina však věrně popsala charakter chodby, která stále klesala pod úhlem 45st dolů do hlubiny..
Od tohoto dne začíná rozvoj jeskynního potápění v Evropě, neboť operativnost potápěče s autonomním přístrojem z koncepce J.Y.Cousteaua je nesrovnatelná s těžkým skafandrem s přívodem vzduchu z hladiny.
Systematický výzkum této lokality začíná v roce 1955 skupinou SSFV Société Spéléologique de Fontaine de Vaucluse a její členové dosahují hloubky 74m , posléze v roce 1967 Albert Falco z týmu J.Y.Cousteaua dosáhne hloubky 90m – jak tušíme, vše se vzduchem. Začíná i éra použití dálkově řízeného robota ROV(Remote Operation Vehicle) – Télénaute jako první dálkově řízený robot použitý v této jeskyni dosahuje hloubky 106m.
V 80.létech je mohutný rozvoj jeskynního potápění jak Evropě,tak i v americe-na Floridě.
Na Floridě se stává jeskynní potápění velmi oblíbeným, vytváří se koncepce konfigurace výstroje pro jeskynní potápění, nazvané podle jednoho z potápěčů –Williama Maina přezdívaného Hogarth. Třetinové pravidlo a použití dlouhé hadice k druhému stupni primárního regulátoru pochází od Shecka Exleye, který se stává vůdčí osobností jeskynního potápění na Floridě. Úspěchy evropského jeskynního potápění jsou pozitivně vnímány i na Floridě,kde přezdívali Shecku Exleymu francouzským jménem Pierre, protože tvrdili , že všechny rekordy v jeskyních dosud drží francouzi. Sheck Exley byl nejlepší v americe a proto musí být zákonitě francouz. Zde bych jen podotkl něco málo k známému faktu a to jsou běžné společenské znalosti v americké společnosti. Takže si amíci jen trochu pletli situaci v Evropě – Jochen Hasenmayer je němec a skupina GLPS jsou švýcaři. Nicméně abychom francouzům nekřivdili…
V říjnu 1981 Claude Touloumdjian podporován technologii profesionální firmy pro hloubkové sestupy COMEX dosahuje hloubky 153 m. Jochen Hasenmayer však bez srovantelné podpory, kterou měl Touloumdjian v témže roce dosahuje hloubky 140m. Celý jeho ponor trval 5h 25min. Jeho velký den však teprve přijde.
9. září 1983 úspěšně provedl Jochen Hasenmayer sestup do hloubky 205m, kdy po 25 minutách dosáhl maximální hloubky. Celý ponor trval okolo 9 hodin. Supportní tým byl velmi malý- pouze jeho žena Barbara mu pomáhala transportovat výstroj s celkovou hmotností 400kg. Tento sestup provedl Jochen za pomocí otevřeného okruhu, který tvořil back gas ( láhve na zádech) 4x 20lt + dekompresní láhve. Jednotlivé láhve na zádech měl propojeny vysokotlakými trubkami kvůli vyrovnávání tlaku mezi láhvemi. Tato konstrukce byla velmi ojedinělá oproti systému oddělených lahví ( Francouzský způsob) s nutností pravidelného střídání regulátorů –plicních automatik.Oproti moderním propojkám byla však konstrukčně nedostatečná.
Z dnešního pohledu by mohla tato konfigurace někomu připadat směšně, nicméně v případě Jochena Hasenmayera mu stále ještě dnes 99 % potápěčů nesahá ani po kotníky, takže ponechme úšklebky pro jinou příležitost.
Jochen Hasenmayer měl velmi dobře propracované dekompresní procedury, jako Bottom gas (plyn pro dno) používal Heliox – ale o přesném složení včetně dekompresních plynů kolují dodnes dohady. Tento jeho sestup jako mnoho dalších předběhl dobu nejméně o 10-15let.
Od roku 1982 začíná systematický průzkum této lokality nově konstruovanými roboty ROV konstruktéra J.P.Viarda.Projekt nese název Sorgonaute a robot dosahuje 17.9.1983 hloubky 243m.
Skupiny SSFV a M.I.C z Marseille od roku 1985 organizují nový projekt pod názvem Spélénaute . Jeho klíčovou částí je nový ROV MODEXA, který 2.srpna l985 po tříhodinové exploraci dosahuje dna vývěru v hloubce 315m. Tato hloubka staví Fonatine de Vaucluse na první místo ve světovém žebříčku až do doby nového milénia.
Projekt Spélénaute pokračuje i v době nového milénia s cílem podrobného mapování, vytváření příčných řezů co 3m,filmování vývěru atd.Nic není tak jenoduché, jak se zdá na první pohled. Dálkově ovládané roboty mají obtížnou manévrovatelnost hlavně v uzavřených prostorách – jak známe z Hranické propasti, kde jsme 2 x spouštěli ROV Hyball a ROV Minirover Mk II Colombo. Občas došlo k zachycení ROV či ovládacího kabelu, ROV byl ohrožen i pádem horniny v hloubce od 40 do 80m.
Pomocí technologie ROV se vytvořil profil jeskyně až do hloubky 315m, charakter vertikálního typu vývěru této jeskyně dal vzniknout názvu vývěr tzv.vaucluského typu, který se používá dodnes ve speleologické terminologii.
Na Hasenmayera navazuje současná špička jeskynního potápění ve Francii a to je Pascal Bernabé. S logistikou dekomprese vypomohl J.P.Imbert, technik firmy COMEX, který vytvořil specifický plán dekomprese.Je zcela jiný, než měl odzkoušený ve firmě COMEX pro saturační typ ponoru, kdy potápěč se pohybuje na dně v řádech desítek minut až hodin a je na úrovni plné saturace tkání inertními plyny.Pak pracovní potápěč podstupuje dekompresi v řádech dnů až týdnů v pohodlí povrchové dekompresní komory ( technologie Subcom -Decom) V našem případě je technický potápěč celou dobu ve vodě, čas na dně je velmi krátký a dekomprese v řádu hodin je taktéž celá provedena ve volné vodě. V roce 1997 sestoupil Pascal Bernabé do hlouby 240m , dekompresi provedl podle procedury navržené J.P.Imbertem. Výkon je ceněn taky proto, že na rozdíl od Mexika či jižní Afriky je teplota vody běžně ve Vaucluse okolo 12st Celsia.
Dnes Fonatine de Vaucluse stojí na třetím místě co se týče hloubky zatopených jeskyní.
(První je Pozzo del Merro (Merlo) v Itálii s hloubkou 392m změřenou pomocí ROV Prometheus a druhé místo patří Zacatonu v Tamaulipas v Mexiko s hloubkou 319m změřenou sonarem.
Potápění v této lokalitě je možné pouze na základě zvláštního povolení pro výzkumné projekty a rozhodně není masově provozováno.
Fontaine de Vaucluse patří mezi nejvýznamnější zatopené lokality vertikálního charakteru ve světě a stála u zrodu novodobého jeskynního potápění v Evropě.
