Sheck Irby Exley

MUDr. David Skoumal –  ASTD Training Director

 

Sheck Irby Exley
Narozen 1. 4. 1949 – Zahynul 6. 4. 1994 v Zacatonu (Mexiko).

„V Xanadu si Kublaj Chán klenutý palác usmyslel. Kde Alf, tok řeky posvátné přes jeskynní průrvy závratné k temnému moři spěl“.

Touto citací Samuela Taylora Coleridge začíná kultovní kniha Shecka Exleyho „ Caverns Measureless to Man“ přibližující životní cestu tohoto vyjímečného jeskynního potápěče společně s historií floridského jeskynního potápění, jak ji sám prožil. Verš byl použit i v novém filmu Sanctum z prostředí zatopené jeskyně.

Jak napsat článek o člověku, o kterém se dá napsat kniha a pořád to nebude stačit k tomu, aby obsahovala vše, co tento EXPLORER PAR EXCELLENCE přinesl jeskynnímu potápění. To,co znamenal Jochen Hasenmayer v Evropě, to samé můžeme říci o Sheckovi v Americe. Sheck ovlivnil mnoho jeskynních potápěčů své doby, stál vždy na špici pokroku a mnoho z toho, co znal naučil jiné.

O jeho úspěších jsme se dovídali sporadicky, něco málo od Tomáše Piškuly (předsedy speleopotápěčské komise České speleologické společnosti), který do české speleologické společnosti přinesl první koncepci jeskynního potápění od Toma Mounta z Floridy. Pár sporadických článků o něm vyšlo ve Vodní revui (Svazarmovském časopisu o potápění). Když jsme suportovali hloubkový sestup Michaela Pauwelse do 155m na Hranické propasti 25. 7. 1993, který trval 12 hodin, padlo i Sheckovo jméno v souvislosti s jeho úspěchy. O to horší byla zpráva o jeho úmrtí o necelý rok později. O této tragické události se opět diskutovalo na větším mezinárodním fóru při sestupech robota ROV Hyball dne 18.9.1995 do Hranické propasti. Uplynulo mnoho let a já si jeho odkaz neustále připomínám, a proto doufám, že se Sheck v pomyslném jeskyňářském nebi, nebo v hloubkách Zacatonu nebude zlobit, když o něm napíši ve vší úctě, kterou k němu chovám, i když jsem jej osobně neznal.

Tak jako u mnoha jiných, stačí malý okamžik a po zbytek života máte o zábavu postaráno. U Shecka to byl skautský výlet do floridského Silver Springu v roce 1959. Sheck vybaven potápěčskou maskou za pár šupů byl naprosto fascinován křišťálovou vodou. Jeden ze staších skautů se uměl zanořit do hloubky a po vynoření na hladinu nadšeně zvolal: „Dole je jeskyně“.

Sheck byl zmatený – „Zatopená jeskyně na Floridě kde nejsou žádné hory?? Nemožné, a odkud je ta voda???“ Zeptal se staršího skauta, který zatím popadl dech. „ Ze skály“, zněla neuspokojivá odpověď. „Ale odkud se bere???“ A starší skaut s pohledem plným opovržení říká: „Skála se rozpouští, samozřejmě….“

Jeho první ponory byly v otevřené vodě v oblasti Crystal River pod vedením YMCA instruktora (Young Men’s Christian Association) Kena Brocka jednoho deštivého únorového dne roku 1966. První buddy, se kterým toho následně zažil spoustu v jeskyních,byl Joe Prosser. Dle sdělení ostatních byl Sheck přítelem činů a ne velkých slov. Podle Shecka byl Joe však ještě větší introvert, takže během dne mezi nimi nepadlo ani slovo, to musela být opravdu velká sranda.Nicméně během sestupu se rozdělili a Sheck spatřil na dně vstup do jeskynního vývěru. Vplul na počátek „twilight zone“ – oblasti šera, která pokračuje pak tmavou chodbou do nitra země. První myšlenky se začaly honit hlavou – kam chodba pokračuje, jak je hluboká, jsou tam velké prostory??? atd. Z toho byl brzy vyveden pojebem instruktora Kena, který jej začal postrádat ve skupině ostatních pozorujících dva přátelské hrající si manatee. Když však viděl později na lodi výraz v Sheckových očích, situace byla jasná – „Zahákovalo tě to, co!!!“

Joe se rozkecal, takže začali potápět spolu společně s Kenem v jeho klubu „Aquacks“; pak hlavně sami. Prachy na benzín ušetřili za obědy na střední škole a VW brouk se stal hlavním potápěčským expedičním vozidlem. Společně s nimi začal jezdit i Sheckův bratr Edward, přezdívající bráchu Shecka jménem Slick. Při objevování nových vstupů do jeskynního systému, na Floridě nazývaného Aquifer, často docházelo k rozepřím. Někdy dojeli k nové lokalitě, která spíše připomínala žumpu, než jezírko s křišťálovou vodou. Potápění v jeskyních věnovali veškerý volný čas, prováděli několik opakovaných ponorů během volných dní ,kde se dalo – Running Springs, Jugg Hole, Peacock, Orange Grove, Ginnie, Little River… V polovině 60. let byly tyto lokality v divočině, přístupové cesty nic moc. Přibývají hloubky, délky průniků a nově nastupující problém s dekompresními procedurami. Spolu s tím přicházejí i technické problémy a jejich řešení – spolehlivost světel, tepelná izolace v mokrém obleku a s tím související kompenzace vztlaku s hloubkou…

Sheck začíná studovat matematiku na Univerzitě v Georgii, kde zakládá s pár kamarády Dixie Cavern Kings Ð potápěčský klub zaměřený na jeskynní potápění, podobně jako Descenders v Georgii, či Cave Dwellers na Floridě.

Své počáteční zkušenosti shrne do prvního manuálu „Dixie Cavern Kings Cave Diving Manual“ Po návratu na Floridu, kde od roku 1969 funguje opravdová speleopotápěčská organizace NACD, pokračuje dále v potápění s Joem Prosserem a Carlem Fowlerem. Kromě objevování neznámých chodeb je dalším hnacím motivem maximální dosažená hloubka – jak v jeskyni, tak i na otevřené vodě. Pro hloubkové sestupy hledal nového parťáka, ale protože zas tak dobře neznal nikoho ze současné špičky – Harper, Mount, Watts, Martz., tak se Sheck vydal sám dne 11.5. 1969 k Eagle ´s Nest a dosahuje hloubky 292 stop – 89m s délkou průniku 700 stop – 213m. Dole našel odloženou cívku Franka Martze, který však po té při prvním setkání nazval Shecka lhářem, pokud tvrdí, že byl v Nest tak hluboko. Posléze se pravda ukázala, Frank vzal Shecka na milost a skamarádili se. Sheck se pomalu vypracovává k absolutní špičce a začíná měnit spoustu věcí. Přichází s Třetinovým pravidlem plánování spotřeby, počátkem 70. let začne používat dlouhou hadici k primárnímu regulátoru. Protahuje délky průniků, maximální hloubky (v roce 1971 dosáhl se vzduchem na otevřené vodě hloubky 465 stop – 142m a jako první floriďan má na svém kontě 1000 ponorů v jeskyních, za které získává jako první cenu Abe Davis Safe Cave Diving Award. Další nová technika z jeho dílny je použití postupových lahví (stage) k prodloužení délky průniků. Spolupodílí se dále na manuálu Safe Cave Diving, který vytvořil Tom Mount.

Sheck Exley a Frank Martz s Bobem Friedmanem vytvářejí první mapy zatopených jeskyní na základě přesného měření azimutů, délek, hloubek atd. a o rok později píší první manuál – Mapping Underwater caves. Stává se z něj uznávaný speleopotápěč, za kterým chodí pro rady široká komunita floridských jeskynních potápěčů. Po založení CDS (Cave Diving Section) v roce 1974 – speleopotápěčské odnože NSS (National Speleological Society) se Sheck stává výkonným ředitelem. V roce 1979 vychází Sheckova učebnice Basic Cave Diving – Blueprint for survival, kde velmi přehledně probírá základy bezpečného jeskynního potápění. Délky průniků zvládá pomocí nové metody – odkládání postupových lahví a pomocí nové koncepce DPV skůtrů. Takto prodlužuje explorace mílovými kroky – průnik v Manatee Springs v roce 1981 s Billem Hogarthem Mainem a posléze s Clarkem Pitcairnem dosáhli touto metodou délky explorace 7667 stop (2337m) v průměrné hloubce 26m. Techniku odložených postupových lahví používá i v Tunnel de la Atlantida na ostrově Lanzarote. V roce 1983 dosáhli společně s Kenem Fulghumem průniku 4521 stop -1378m s maximální hloubkou 158 stop – 48m. Jeho chladnokrevnost a excelentní spotřeba zachrání jemu a Kenu život při návratu. Ken přišel o část zásoby vzduchu díky selhání prvního stupně regulátoru. Návrat k postupovým lahvím byl na poslední nádech z lahví na zádech. Počátkem 80. let jede Sheck do Evropy za Jochenem Hasenmayerem konzultovat dekompresní procedury pro hluboké ponory s krátkými časy na dně.

Směsové potápění je v plenkách a Jochen Hasenmayer je o notný kus popředu. Vývoj ukazuje, že hloubky pod 100m lze bezpečně potápět pouze s umělými směsemi s nižším narkotickým potenciálem než je vzduch. Profesně je učitelem algebry na střední škole Suwannee High School v Live Oak na Floridě. Protože mu nejsou čísla cizí, později přichází s vlastním výpočetním programem pro stanovení dekomprese – Doktor X, který se ve výpočtu opírá také o statistická data předchozích ponorů. Od malička jej hloubky přitahovaly – nejen v jeskyních, ale i ve volné vodě. Nicméně hloubkové sestupy směřuje k objevům zatopených jeskynních systémů – zejména Bottomless Holes (bezedných děr). Ty, které by jej uspokojily, však musí hledat v cizině. DiePolder No. 2 končí v hloubce 360stop – 110m, Mystery Sink je po nehodách z roku 1970 uzavřena. Po nehodě v Morrison Spring v roce 1968, kdy po úmrtí nezkušeného potápěče, který nemohl být vytažen přes restrikci ven, nařídil místní šerif odstřel horniny. Tento čin nejenže nepomohl rozšířit zúžené místo, ale naopak vedl k sesuvu horniny a zablokování jeskyně. Takto se uzavřela další potenciálně hluboká jeskyně. Takže něco hlubšího, než je 120m se na Floridě nenabízí a proto Sheck odjíží do Mexika – v oblasti Tamaulipas na severovýchodě se nachází Nacimiento del Rio Mante.

V průběhu let 1987 -1989 zde postupně překonává hloubky 520 stop – 159m až 867 /883 stop – 264/269m. Poslední hloubka má proměnný údaj díky úhlu sestupového lana. Dekopresní profily ladil společně s Dr. Billem Hamiltonem. Postupně se musel prokousávat také technickými aspekty hloubkových sestupů – vytváří svou specifickou konfiguraci 5 lahvového přístroje se specifickým křídlem od Dive Rite. Další problém je tlaková odolnost svítilen – primární světlo od Lamara Englishe ještě tuní zaplavením destilovanou vodou, stejně jako manometry. Výběr vhodného regulátoru padne na Poseidon Maximum – nově u nás zvaný jako Jetstream, na americkém trhu jako Odin.

Velmi důležitý je výběr správné časomíry. Zatímco měření hloubky řeší značenou šňůrou, měření času svěřuje digitálním hodinkám Casio za 29 babek. A ty vydržely. Při jednom sestupu hodinky ztratil a tak dekompresní zastávky odpočítával – např. 900x sekundu při 15min zastávce v hloubce 24m. Během této zastávky jej přijela zkontrolovat jeho přítelkyně Mary Ellen. Více než její polibek Sheck ocenil záložní hodinky, které mu přivezla z jeho deko láhve v mělčí hloubce. Dále vytváří pravidla hydratace před a během pobytu ve vodě u takto extrémních sestupů. Zažívá při vytváření dekompresních profilů různé příznaky DCS (dekompresní nemoci) a posléze i HPNS (nervový syndrom vysokého tlaku. Dne 18.3. 1989 dosahuje Sheck v Mante hloubky 883 stop – 269m, což je nejhlubší sestup své doby. Svou první dekompresní zastávku z celkových 54 při tomto sestupu začíná hlouběji, než se kdy dostal jakýkoliv jiný potápěč, kromě Jochena Hasenmayera a to v hloubce 500 stop -152m. Celková doba sestupu je 14 hodin.

Používá 3 druhy Trimixů s obsahem kyslíku 7, 10, 12 %. Obsah Helia kolísá okolo 30%, END počítá na 80m, z čehož dnes vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Sheck je však z generace, která dělala 100m ponory v jeskyních se vzduchem a celkem přesně v těchto hloubkách mapovala. Na dekompresi kromě vzduchu používal Nitrox 30, 40, 50, 60, 70, 80 a čistý kyslík. Rok 1989 je velmi úspěšný i v délkách objevených chodeb.

Sheck 28.1. provádí sólo ponor v Chip’s Hole Cave System na vzdálenost 10,444 stop – 3,183m od nejbližšího vzduchového prostoru, což je ve své době rekord co do vzdálenosti. Dalším rekordem je dne 12.12.1990 Sheckova explorace v délce 10,939 stop – 3334m v Cathedral Canyon. 10. srpna1993 Sheck Exley sestupuje na dno jihoafrického Bushmansgatu – do hloubky 863 stop – 263m. V Bushmansgatu byl na dně, v Mante nejsou nejvhodnější podmínky – proměnlivý a často silný proud, šikmý profil atd. jej opět dostávají do situace kdy hledá novou lokalitu.

Na závěr své kariéry chce „kulatý čísílko“. Seznamuje se s texaským speleologem Jimem Bowdenem, který mu prozradí sladké tajemství – ví o jedné bezedné lokalitě v Mexiku, kde je tutově více než 1000 stop – 305m. Její jméno je Zacatón – Xacatún. Sheck toto ověřuje nejdříve sestupem do 400 stop – 122m se vzduchem, pak společně spouštějí olovnici. Sheck sestoupí do 705 stop – 215m, Bowden do 492stop – 150m. Domlouvají se na společném ponoru do 1000 stop – 305m.

Jim Bowden s partnerkou Dr. Ann Kristovich následně studují problematiku hloubkových sestupů. V září provedou sestup – Ann do 541 stop-165m, tím vytvoří nejhlubší ženský rekord a Jim do 725 stop – 221m. Jim v dalším sestupu prodělává těžkou DCS a Ann ladí léčbu jak na povrchu, tak i náhradní rekompresi ve vodě po stabilizaci stavu. Nejbližší komora je totiž v Texasu což je asi 8 hodin jízdy. 6. 4. 1994 sestupuje dvojice potápěčů Sheck Exley a Jim Bowden, každý na svém sestupovém laně se směsí Tx 6/30 do plánované hloubky 1000 stop – 305m.

Podpůrný tým tvoří pouze Ann Kristovich, Karen Hohle a Mary Ellen Eckhoff. Jim Bowden se adaptuje na nastupující HPNS v hloubkách mezi 750 – 800stop / 228 – 243m. Spotřeba je však vyšší, než je plán. Bowden se snaží zastavit rychlý sestup, ale BCD kompenzátor se nedaří dofouknout tak rychle, jak by potřeboval. Zastavuje se v hloubce 905ft / 276m a zahajuje výstup. Podpůrný tým nahoře však záhy vidí pouze jedny bubliny a za chvíli se ukazuje krutá pravda – Přišli jsme o Shecka signalizuje Ann. Za tři dny při odstrojování sestupového lana se na hladině objevuje Sheckovo tělo s lanem omotaným okolo paže.

Existuje několik hypotéz, proč Sheck utonul – od akcentace HPNS až po technickou závadu a únik plynu v hloubce. Odešel bůh, takto to vnímal celý jeskyňářský svět. Dosud se neobjevil nikdo, kdo by vystoupil k Sheckovi na jeho trůn. Odešel ve svých 45 letech, ze kterých strávil pod vodou necelých 30. Strávil jej však objevováním neznámého v hlubinách země, posouváním limitů po všech stránkách od dosažených hloubek se vzduchem a směsemi, uplavané vzdálenosti, dosažené vzdálenosti za pomoci skůtrů. Svou cestu ukončil v místech, kde se nachází CAVERNS MEASURELESS TO MAN – JESKYNNÍ PRŮRVY ZÁVRATNÉ, v místech které měl rád nadevše při objevování neznámého.

Za toto vše mu jistě patří post nejvyšší v pomyslném jeskyňářském nebi.

P.S. Sheck provedlo mnoho tisíc ponorů a celkem se potápěl se 460 potápěčskými partnery. Potápěčští kamarádi, se kterými nepotápěl společně více než 90 ponorů byli postupně: Joe Prosser, Carl Fowler, Court Smith, Dana Turner, Lewis Holtzendorff, Paul DeLoach, John Zumrick a samozřejmě jeho přítelkyně Marie Ellen Eckhoff.

 

[av_gallery ids=’4547,4548,4549,4550,4551,4552,4553,4554,4555,4556′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]