MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Wesley Cofer Skiles
(1958 – 2010)
Další významnou osobností ze světa jeskynního potápění a podvodní fotografie či filmování pod vodou, hlavně v jeskyních byl bezesporu Wes Skiles. Čistokrevný floriďan, který stál u podstatné části vývoje floridského jeskynního potápění a zúčastnil se mnoha významných projektů a expedic. Jeho tragický odchod z tohoto světa byl pro mnoho blízkých jeskynářů a přátel velkou ránou.
Jedno z našich prvních setkání s Wesem bylo v polovině 90.let díky filmuj The Deep Probe Expedition-.Window to the Hidden World.Vidíme ho jako dnes, pohodového týpka na břehu s foukací harmonikou v Ginnie Springs.
Pokud byste se zeptali těch co Wese znali, aby ho charakterizovali jedním slovem, drtivá většina by pravděpodobně řekla, že byl blázen. Ale v tom dobrém slova smyslu. Wes měl tu schopnost a vášeň pro objevování a dokumentování míst, kde by většina z nás neměla ani chuť jít…
Wes Skiles se narodil 6. března 1958 v Jacksonville na Floridě – USA, kde i vzrůstal. Vystudoval střední školu Englewood, kde maturoval v roce 1976.
V dětství a mládí byla jeho zálibou fotografie. Od svého dědy, vášnivého fotografa, zdědil v 8 letech kromě fotoaparátu Brownie Automatic také nadšení pro věc. Na dalším rozvoji Wese se podílel učitel výtvarné výchovy na střední škole Hugh Epps, který mu umožnil neomezený přístup do fotografické temné komory.
Další zajímavou osobností, která jej ovlivnila, byl soused, který konstruoval podvodní pouzdra, malé ponorky a podvodní skůtry. Jeho nápady byly otištěné v časopisech Skin Diver a Popular Mechanics.
Ve svých 12 létech dostal Wes společně s bratrem pozvání k akci v Ginnie Springs. Bylo to svezení se na SCUBA Tow – vlečném zařízení. Co ale Wese daleko více zaujalo, byl podvodní fotoaparát Calypso-Nikonos, vybavený blesky SubSea fotografa Howarda Hollanda. Od tohoto okamžiku bylo Wesovým cílem získat tento fotoaparát a začít fotit ve vodě potápěče a surfaře. Tady v Ginnie viděl Wes také několik potápěčů právě se vynořujících z jeskyně a vzrušeně se jich ptal na jejich koníček. Při návratu zpět do Jacksonville pořád opakoval: „To je to, co chci dělat.“ A ve 13ti letech byl již certifikován jako OWD „open water diver“.
Co by rozený severní floriďan Wes potápěčsky vyrůstal jako průzkumník místních springů (vývěrů) a jeskynních systémů, zde nazývaných Floridský Aquifer. Netrvalo dlouho a brzy byl, teprve ve svých 16ti letech, certifikovaným jeskynním potápěčem. To bylo zároveň také poprvé, kdy se začal potápět s legendou jeskynního potápění, Sheckem Exleym. Jejich první společný ponor byl navíc umocněn tím, že byl zaměřen na vytažení dvou OWD potápěčů z King’s Spring. Toto vše Wese nasměrovalo k zodpovědnějšímu přístupu, který ho dovedl v roce 1978 na post instruktora PADI. Po svém vstupu do NSS – CDS (Národní Speleologická Společnost, sekce jeskynního potápění) byl od počátku velice aktivní. Počátkem 80. let byl požádán, aby se stal společně s Joe Prosserem a Forrestem Wilsonem vedoucími instruktory v NSS-CDS a roku 1982 se Wes stal vedoucím výcviku NSS-CDS. Je pravdou, že potápění v jeskyních je jednou z nejnebezpečnějších aktivit vůbec a pravidla i doporučení pro provozování tohoto sportu byla v této době v plenkách. Opravdu velký problém spočíval v lehkovážném přístupu a většinou i neznalostí problematiky a nebezpečí. V tomto období umíralo v jeskyních mnoho OWD potápěčů. Wes využil své pozice a doporučil národním SCUBA vzdělávacím agenturám, aby se jejich výcvikový program důrazně držel potápění v otevřené vodě, mimo uzavřenou hladinu se stropem nad hlavou. V konečném důsledku to vedlo k dramatickému poklesu úmrtí a ušetřilo se tak nespočetné množství lidských životů. Tato trojice instruktorů – Wes, Joe a Forrest pod vedením Shecka Exleyho – předsedy NSS –CDS přináší nové aspekty ve výcviku bezpečnostních procedur.
Wes se stává jedním ze zakládajících členů skupiny The Moles – Krtci, kteří používají svou zdokonalenou verzi potápění s lahvemi po bocích – Side Mount konfigurace. Společně s ním je ve skupině Woody Jasper,Tom Morris,Lamar Hires,Paul Smith a další.Skupina byla velmi úspěšná stran nových explorací, držela se hesla slavného mistra úniků – iluzionisty Harry Houdiniho a to „ Vždy se najde skulinka“ – jejich zkušenosti, chladnokrevnost a nová konfigurace umožnila se protáhnout dosud nemyslitelnou velikostí restrikcí.
V polovině osmdesátých let se stal Wesovi vášní podrobný průzkum a následná kartografie rozsáhlých jeskynních systémů převážně severní části Floridy.
Během života prozkoumal, objevil a zmapoval okolo 1 miliónu stop (okolo 305 km) dosud neprozkoumaných chodeb Floridského Aquiferu.
Na základě podrobného poznání této unikátní světové lokality začal bojovat o její ochranu, přičemž hlavní cílem byla ochrana Floridského Aquiferu jako zcela specifického ekosystému.
Přední vědce Floridy, kteří měli také velký zájem nejen o dokumentaci, ale i ochranu přírody, začal navíc zásobovat vizuálními podklady a materiály v podobě úžasných podvodních fotografií a video záběrů. Jeho další fotografickou inspirací byly fotky prof. Benjamina z expedice J. Y. Cousteaua do Blue Holes (Modrých děr) na Bahamách. Wes byl jeden z prvních průkopníků při pořizování fotografií za pomocí mnoha blesků v jedné expozici, které pomohlo zachytit úžasný časoprostor zatopené jeskyně. Na tuto myšlenku jej přivedl John Zumrick, dalším krokem bylo jen sehnat opravdu dobré fotosenzory k přesnému odpalování prostorových blesků. Zde Wes děkuje svým potápěčským parťákům a držákům prostorových blesků Tomu Morrisovi, Marku Longovi, Woody Jasperovi a Lamaru Hiresovi za trpělivost, bez ní by spousta úžasných Wesových snímků nikdy nevznikla.
V roce 1987 byl klíčovým účastníkem v projektu Wakulla Project ve Wakulla Springs. Jeho odpovědnost spočívala v oblasti průzkumu a logistiky, byl vedoucí potápěč, kartograf, fotograf a kameraman v hloubkách okolo sta metrů. Během tohoto projektu při potápění s potápěčskými partnery Tomem Morrisem a Paulem Heinerthem dosáhli s Helioxem 14/86 neuvěřitelného průniku v Tunelu „B“ do vzdálenosti 1273 metrů s maximální hloubkou 98 metrů.
A právě během projektu ve Wakulla Springs se setkal s Kristofem Emorym z National Geographic a stal se jedním z jeho nejbližších pracovních partnerů. Kristof si byl velmi dobře vědom Wesových progresivních metod i potápěčských a fotografických dovedností a následně jej uvedl do rodiny National Geographic.
Na nedávném udílení cen životního prostředí, známý spisovatel a přírodovědec Bill Bellville o Wesovi a jeho díle řekl následující:
„Velký spisovatel Edward Paul Abbey kdysi napsal, že Sentiment bez akce je jako neúplná porušená duše. Velmi se domnívám, že je to pravda a tak je zjevné, že důsledkem bude, že Wes Skiles musí mít velmi neporušenou a zdravou duši. To proto, že stejně jako každý jiný kdo Wese znal, potvrdí, že stál a šel tvrdě za tím, čemu věřil“.
Stejně jako mytolog Joseph Campbell byl Wes „hrdinný cestovatel“. Nešlo mu jen o to jít na nebezpečné místo, ale přitom všem se vrátit s něčím hmatatelným. S něčím, co pomůže člověku vidět, lépe poznat a pochopit souvislosti i důležitost onoho místa a to, jak zapadá do ekologie našeho světa.
V roce 1985 založil společnost Karst Productions Inc. a nadále pokračoval ve svojí podvodní filmové kariéře. Mnohem později Wes jako jeden z prvních natáčel pod vodou s novými technologiemi – v systému HD a 3D.
Wes uskutečnil řadu filmových projektů a vedl přes tucet velkých a úspěšných expedic pro mnoho skupin a prestižních agentur jako jsou například National Geographic, účastnil se takových velkých projektů jako například expedice Billa Stonea do jeskynního systému Huautla v roce 1994. Expedice na Antarktidu mu umožnila být mimo jiné i prvním člověkem, který vstoupil na ledovec B-15. Jeho expedici za poznáním a dokumentaci hlubinných druhů žraloků ho zavedly při potápění v pancéřovém skafandru až do hloubky 215 metrů. Wes měl doslova úžasnou schopnost vnést světlo do temnot podvodních i suchých jeskynních systémů. A navíc to vše dělal s velkou obratností, s velkým umem a velkou odvahou.
Kromě fotografování Wesova práce zahrnovala více než sto filmů pro televizní stanice, které natočil, režíroval a zároveň produkoval. Mnoho z nich získalo vysoká ocenění. V roce 2004 mu udělila Národní Akademie Televizního Umění a věd Suncoast regionální cenu Emmy za jeho práci na sérii „Water´s Journey“. V roce 2009 získal prestižní ocenění za nejlepší dokumentární HD dokument. Již několikrát zmiňovaný projekt Water Journeys vytvářel Wes za zvýšení povědomí veřejnosti a jejich poznání o podzemních vodách a hydrogeologickém cyklu. Při tomto projektu spolupracoval s Brianem Peasem, který používal již od roku 2001 při ponorech potápěčů ve Wakulla Springs speciální radiomaják pro sledování pohybu potápěčů pod vodou z povrchu.
Laická veřejnost mohla sledovat film Cave z prostředí zatopené jeskyně. Wes měl funkci hlavního kameramana pod vodou a kaskadéry ve vodě dělal Jitka Hyniová a Kuba Řeháček.
Nově natočený 3D film Sanctum – produkovný Jamesem Cameronem je věnován právě Wesu Skilesovi. Má dokonce i původní myšlenku pravdivého příběhu, který Wes prožil a kterým se tvůrce filmu zároveň inspiroval. Jednalo se o průzkum zatopeného jeskynního systému Pannikin Plains, který se nachází na Nullarborské planině mezi Západní a Jižní Austrálii. Wes byl členem týmu potápěčů, který bivakoval mezi sifony v místě zvaném Concorde Landing. Během expedice v prosinci 1988 došlo na povrchu k prudké bouři, cyklón se silným deštěm způsobil sesun horniny a uzavření vstupu do jeskyně. 13 potápěčů bylo uvězněno dole v jeskyni. Po chvíli se podařilo obnovit rádiové spojení s povrchem a druhý den najít únikovou cestu mezi spadlými bloky horniny.
Wes Skiles zemřel 21. července 2010 při potápění na útesu u Boynton Inlet, West Palm Beach na Floridě. Jednalo se o „pracovní“ ponor – natáčení dokumentace pro National Geografic, Bohužel ani rychlý zásah a oživovací pokusy jeho potápěčských partnerů nebyly úspěšné a Wes byl následně v místní nemocnici prohlášen za mrtvého.
Hluboce zarmoucení zůstali nejen jeho přátelé, studenti a obdivovatelé, ale hlavně jeho Manželka Terri, a jejich dvě děti Nathan a Tessa Skiles.
Jedním z posledních našinců, kteří s Wesem zapařili byli Radek Fuksa a Honza Žilina, když u Kuby a Jitky ukázali Wesovi český folklór přípravy stejků. Wes přijel na mašině ukázat své fotky. Honza říkal, že to byly jedny z nejlepších UW fotek, které kdy viděl. Na oplátku zase Wes žvýkal asi nejlepší stejk z amerického býčka ve svém životě, který mu Honza připravil.
Wes žije dál ve vzpomínkách lidí, kteří jej znali a ti, kteří tuto možnost neměli, mohou obdivovat jeho dílo – krásu zatopených jeskyní, kterou zachytil jeho duch.
[av_gallery ids=’4499,4500,4501,4502,4503,4504′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
