MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Florida – Historie jeskynního potápění v USA
Část druhá „Golden Age“ – Zlatá léta jeskynního potápění na Floridě Léta 1970 -1985
Na scéně floridského jeskynního potápění se v tomto období objevují nová jména, přichází nová technika a dochází k rapidnímu posunu v délce explorací či v maximální dosažené hloubce.Floridská scéna se stává záhy vůdčí ve světovém měřítku.Spousta technických novinek z této doby se používá dodnes, mnoho potápěčů dnes vůbec netuší kdo, kdy,kde, proč a jak přišel s nějakou převratnou novinkou, která přispěla hlavně bezpečnosti potápění už třeba tím, že byla spolehlivá a proto se používá běžně dodnes.
Rok 1970 je přelomový – jak na Floridě, tak i v blízkém okolí.Na Floridě se protahují délky průniků, spojují se významné úseky známých systémů – Tom Mount a Frank Martz propojují Olsen a Challenge Sink v Peacock Springs, dále Tom s Ike Akirou Ikeharou traverzují na vzdálenost 4000 stop( 1200m) z Olsen Sink do Orange Grove Sink v tomto systému.
Sheck Exley a Court Smith poprvé provádějí ponor s postupovými láhvemi (stage) , který Tom Mount nazývá „ staging“. Vsrpnu Sheck Exley a Joe Prosser vytvářejí nový US hloubkový rekord se vzduchem v Mystery Sink do hloubky 325stop (99m).
Hal Watts zkouší zde ponor s Helioxem ( Helium a Kyslík), který však končí vznikem DCS – dekompresní choroby.V té době neexistují žádné dekompresní procedury pro ponory s Heliovými směsemi pro tak krátké časy na dně. Je to zcela odlišná problematika, než je pracovní saturační potápění s dlouhými časy na dně.
Jacques Yves Cousteau a posádka lodi Calypso zamíří k Bahamám – k ostrovu Andros, kde profesor George Benjamin ve spolupráci s Tomem Mountem, Dickem Williamsem ,Frankem Martzem,Jimem Lockwoodem provádí průzkumy modrých děr – Blue Holes.Skupině floridských jeskynních potápěčů se moc nelíbí současný systém spojení dvou lahví a tak jak to občas bývá u převratných objevů,zauvažují mimo jiné nad myšlenkou funkčního propojení lahví s vývody na více regulátorů.Ike Akira Ikehara to háže na papír a George Benjamin dává skicu Tomovi Mc Cullamovi, který vyrobí první funkční můstek-speleopropojku (Benjamin Crossover) dvou lahví s nezávislými výstupy na dva regulátory. S podobnou koncepcí přichází ve stejné době jeskynní potápěč z Jižní Karolíny Ed Dixon.Tato propojka je opravdu zlomová ,s minimální úpravou v designu vývodů a jiného umístění primárního a záložního regulátoru následně,se používá dodnes. Umožňuje v případě selhání jednoho regulátoru uzavřít k němu přívod s tím,že dále zůstává funkční druhý regulátor a k dispozici je celá zásoba plynu.Později přibude v 90.létech jen prostřední Iso valve – izolační ventil na propojce, a celé propojce se dnes říká Iso Manifold.
Tom Mount se stává vedoucím expedice potápěčů z lodi Calypso do modrých děr.
J.Y. Cousteau zde natáčí film Secrets of the Sunken Caves o tajemství modrých děr a jeskyní.
Z aktivity instruktorů NACD vzejde instalace fixních šňůr ve frekventovaných populárních floridských lokalitách.
Sheck Exley a Frank Martz s Bobem Friedmanem vytvářejí první mapy na základě přesného měření azimutů, délek, hloubek atd. a o rok později píší první manuál – Mapping Underwater caves.
V roce 1971 Bob Friedman poprvé používá přístroj 2×104 cuft (2x 15lt).
Objevují se první komerčně vyráběné BCD kompenzátory vztlaku ve tvaru záchranných vest, nafukovaných z malých tlakových lahviček( o objemu 0,3 – 0,5lt). Další modely byly ve tvaru tašky na břiše „ belly bag“.
Frank Martz a Ike Akira Ikehara vytvoří další převratnou pomůcku –Inflátor BCD propojený s regulátorem.Frank navíc začíná používat místo klasického velkého potápěčského nože malý model nože uchycený na paži, který je daleko lépe dosažitelný zejména v malých stísněných prostorách – restrikcích. O něco později se začal používat i tzv. Z knife – hákový nůž, používaný u parašutistů, který se hlavně osvědčil pro bezpečné přeříznutí tenké jeskynní šňůry mimo zorného pole potápěče.
Sheck , John Harper,Jim Lockwood protahují délky průniků v Peacock a Devil ´s
V září však dochází ke dvěma tragédiím – Jim Lockwood bere s sebou do modré díry a jeskyně na Bahamách nováčka Johna Carcelle, který zde zpanikaří a utone.Druhý den jeho tělo vytahuje společně s Tomem Mountem a oba mohou poprvé spatřit, co dělá potápěč v panice před utonutím.Za týden však dochází v této Blue Hole #4 k další tragédii .Na sestup se chystají dvě dvojice. Tom Mount a Zidi Goldstein natahují novou šňůru v severní větvi této jeskyně. Dvojice Martz/ Lockwood proniká 4.9.1971 přes restrikci do hloubky 325 stop (99m),zde však dojde ke ztrátě viditelnosti zvířením kalu. Dvojice ztrácí vizuální kontrolu, Lockwood se vrací v domnění, že Frank už vystoupil před ním.Jiná verze je, že Jim čekal v restrikci pár minut na Franka,který sestoupil dolů, pak jej následoval a našel jen uříznutou šňůru volně visící v hloubce 325stop (99m) do modré prázdnoty.Tom při návratu potkává samotného Jima,vrací se po jejich šňůře a snaží se najít Franka, ale bohužel malá zásoba zbývajícího vzduchu jej přinutí k návratu . Frank Martz se nevynořil a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Skutečná příčina této nehody nebyla nikdy objasněna. Nabízí se domněnka , že Frank poprvé použil nový přístroj 2x104ft( 2x15lt), který byl těžší, než jeho předchozí, na který byl zvyklý. Dále měl jen vršek mokrého obleku,takže šel do vody přetížen.Hloubkové opojení a vyšší fyzická námaha mohly vést k fatální kombinaci. Sheck se pokoušel najít Frankovo tělo, popisuje rozdílný charakter chodeb a připouští i zřícení sedimentů na Franka. Dále se jedná o mořskou jeskyni s přílivovými proudy, proto se tělo nikdy nenašlo.Tato smrt šokovala celou komunitu floridských jeskynních potápěčů , protože Frank byl jedním z nejzkušenějších potápěčů, instruktorů a zároveň training director – vedoucí výcviku NACD.
Smrtelná nehoda tak zkušeného jeskynního potápěče vede k zamyšlení nad použitím vzduchu v jeskyních do tak velkých hloubek . Následují hloubkové pokusy ve volné vodě, rovněž zde na bahamském ostrově Andros.Archie Forfar se snažil posunout hloubky za každou cenu, deep water blackout ( náhlá ztráta vědomí při dusíkové narkóze) řešil tím, že při výpadku vědomí prvního,ostatní odhodili jeho zátež a zahájili výstup. V malé hloubce se vědomí opět navrátilo a pokud ne ,čekal zde jistící tým. 11.12.1971 se skupina ve které byli mimo jiné Sheck, Jim Lockwood,Randy Hylton pokusila o hloubkové sestupy se vzduchem. Sheck dosáhl hloubky 465 stop ( 142m). Randy a Jim ukončili sestup v hloubce 400 stop (122m) při težkých příznacích hloubkového opojení se ztrátou vidění. Sestup přežili bez následků. Bohužel dvojice Archie Forfar a jeho přítelkyně Anne Gunderson nezastavila sestup díky ztrátě vědomí a utonula. Ponorka Alvin je objevila na svahu v hloubce 1000 stop (305m), bohužel je nemohla vytáhnout díky absenci mechanické ruky.
Randy Hylton zahynul o rok později v Eagle´s Nest při sóloponoru v hloubce 150stop (46m),pravděpodobně na srdeční zástavu v kombinaci se stresovou situací po zamotání do šňůry.
V roce 1972 Ray Elman začne jako první používat dlouhou hadici k octopusu, později Sheck dlouhou hadici použije pro primární regulátor. Nejdříve 5 stopou, která se záhy prodlužuje při skůtrování a pro řešení sdílení vzduchu v restrikcích na 7 stop ( cca 210cm). Je to další přelomová část výstroje používaná dodnes.
Tom Mount píše v roce 1972 první NACD manuál jeskynního potápění Cave Diving Manual, a o rok později další – Safe Cave Diving, kde přispívá mnoho dalších zkušených jeskynních potápěčů(Exley,Dickens..).Je to první opravdová učebnice s transferem zkušeností od více autorů.
Sheck Exley je prvním potápěčem s 1000 ponorů v jeskyních .Dále se protahují opět délky průniků – například traverz Johna Harpera z Orange Grove do Waterhole #3 je již dlouhý 7040 stop- 2146m.
V technice se objevil nový model bubnu s rukojetí v tvaru L z dílny velmi zkušeného potápěče Dany Turner( tč. vedoucího výcviku NACD).
V roce 1974 je založena další významná organizace a to Cave Diving Section of the National Speleological Society ( NSS-CDS), Sheck je jejím prvním výkonným ředitelem.
Organizace byla pojata více demokraticky, než NACD a více otevřena do světa.
DPV ( Diver´s Propulsion Vehicles)– skůtry jsou poprvé použity ve Woodville Karst Plain a to Bobem Goodmanem a Texem Chalkleym. Na Bahamách je používá i skupina prof.Benjamina. Jsou to výrobky firmy Farallon .Kupodivu ve stejnou dobu v Evropě Jochen Hasenmayer poprvé používá skůtr nám známého mnichovského výrobce Josefa Ruprechta Aquazepp ve švýcarské jeskyni Rinquelle Resurgence. O něco později Sheck a John Zumrick upraví model Mk7 – použijí olověné baterie, které mají větší kapacitu a tím prodlouží dobu použitelnosti. Jak Farallon Mk 7, tak Aquazepp 714 TS umožňují polohu potápěče nad skůtrem a tažení speciálním sedlem. Ostatní musíte držet za rukojeti v zadní části těla skůtru.
Zanedlouho však skůtry Aquazepp se rozšíří do celého světa a nakonec i zde na Floridě sehrají významnou roli ve velkých projektech.
Až mnohem později se vytvoří koncepce ovládání jednou rukou a tažení za přední D kroužek mezinožního popruhu – jak ji známe u skůtrů Gavin,Silent,Zuexo aj. ,kdy potápěč je více vzadu a má tedy nižší profil.
Začíná motorizovaná doba jeskynního potápění, neboť pouze zde v zatopených jeskyních mají DPV skůtry opravdový význam. Díky nim se délky průniků začínají posouvat mílovými kroky. Spotřeba potápěče na skůtru je stejná jako spotřeba potápěče v klidu a rychlost se zvětšuje na 3-4km/hod. Doba použitelnosti se postupně prodlužuje jak zvětšováním délky skůtru a zvyšováním počtu baterií, tak i novými typy baterií.
Kdo se svezl na dobrém skůtru může popsat obdobné pocity pěšáka,který si sedne na motorku.
Vývoj ukazuje, že jeskyňáři jej tlačí kupředu mílovými kroky- a to ve všech oblastech.Od maximálních hloubek po dosažené vzdálenosti a to s podporou vlastní navržené techniky.
[av_gallery ids=’4508,4509,4510,4511,4512,4513,4514,4515,4516,4517′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
