Jedovatí mořští živočichové I

MUDr. David Skoumal –  ASTD Training Director

 

Při našich potápěčských výletech,  hlavně do oblasti subtropických a tropických moří, se nám může podařit kontakt s mořským živočichem, který pro nás nemusí skončit příznivě. Lékařská péče v těchto oblastech nemusí být a jak se ukazuje, tak ani není dostupná a často jsme odkázáni jen sami na sebe a na základní prostředky a léčiva.

Protijedy-antidota nejsou běžně dostupná, (v Austrálii je v současné době dostupné antidotum pro čtyřhranku, kamennou rybu a některé mořské hady), většinou je léčba pouze symptomatická – dle příznaků.

Univerzálním pomocníkem je okamžitá aplikace TEPLA – okolo 50st Celsia. Toxiny jsou často termolabilní proteiny, které se teplem rozkládají a tím jsou neúčinné. Lokálním zdrojem tepla je horká voda po dobu alespoň 30minut.

Nebezpečí kontaktu spočívá v tom, že jedovatí živočichové jsou často malí, dobře maskováni a většinou je kontakt nechtěný- neúmyslný dotek, šlápnutí. Případů přímého útoku jedovatého živočicha na člověka je mnohem méně.

Vřele doporučuji před každým potápěním v neznámé lokalitě prostudovat všechny dostupné materiály o živočiších, kteří se zde vyskytují a seznámit se s tím, jak vypadají, kde se zdržují atd. Cenné informace jsou rovněž od domorodců či místních potápěčů.

 

Kmen Žahavci(Cnidaria) – zahrnuje medusovce (Scyphozoa), korálnatce(Anthozoa)-zde patří sasanky a větevníci, a polypovce (Hydrozoa).

Žahavé  buňky ( knidoblasty) jsou na povrchu polypů či na vláknech ( medusy,sasanky), ne na těle a zvonu.

Žahavé korály Millepora – ohnivý korál poznáme většinou podle bílých konečků. Přisedlé sasanky vykazují velkou barevnou variabilitu (slangově „květy moří“) jako Dorfleina a proto je těžké je rozlišit. Proto o obou platí, že raději nebudeme na nic šahat. K popálení většinou dojde nechtěným kontaktem.

U medus musíme pamatovat na to, že vlákna mohou být dlouhá i několik metrů.Často jsou průhledné a mohou se vyskytovat samostatně – například tehdy,kdy je rozseká lodní šroub, takže je obtížné se jim vyhnout.

 

Toxiny většiny žahavců jsou látky uvolňující histamin-podobně jako u alergické reakce, který způsobí zarudnutí postiženého místa, pálení a bolest.Později puchýře, vzácně celkové příznaky-teploty, nevolnost, zvracení.

Běžné druhy medůz jako talířovky Cyanea capillata, mořská kopřiva Chrysaora quinquecirrha, talířovka svítivá Pelagia noctiluca atd. nejsou životu nebezpečné,ale svou přítomnosti ve vodě dokážou pěkně zavařit všem koupajícím,rybářům atd.

Léčba:, pokud ulpěly části vláken-tentaklů na pokožce- nanést holící pěnu a oholit čepelkami se zbytky vláken, chlazení alkoholovým roztokem .

Antihistaminika celkově (Zyrtec,Claritine,Dithiaden..)a lokálně (Fenistil gel).

 

Nejnebezpečnější z medůz jsou však Měchýřovka portugalská a čtyřhranky, které mohou způsobit i úmrtí.

Měchýřovka Physalia physalis ( Blue bottle, Portuguese Man-of-War)

Vyskytuje se prakticky ve všech oceánech, od severních moří díky Golfskému proudu až po  Nový Zéland.

Jedná se o trubýše velikosti do 30cm barvy modré ,fialové až modro růžové,který se vznáší na hladině za pomocí vzduchového měchýře  a vlákna táhne za sebou. Vlákna délky až 10m obsahují mnoho set tisíc žahavých buněk nematocyst.

Po požahání dochází k rozvoji silné bolesti ,zarudnutí a otoku ,způsobené reakcí lymfatického systému. Následně může dojít k dušnosti a srdeční zástavě.

 

Léčba: Opatrné mechanické odstranění zbytků tentaklů z kůže .Zde nepoužívat vinný ocet – umožňuje lepší prostupnost toxinu do organismu.Opláchnutí mořskou, ne sladkou vodou a po té aplikace horké vody více než 45st Celsia

 

Čtyřhranka

Není na světě nic tak prudného, jako tato malá medůza – čtyřhranka, která každoročně vyšachuje ze hry pláže severního pobřeží Západní Austrálie, Severního Teritoria a a severní pláže Queenslandu. Čtyřhranka přitáhne s teplými proudy odněkud z Timorského moře počátkem léta – to znamená okolo října a vyskytuje se zde až do místního podzimu – do konce května,kdy mizí po jihovýchodních pasátech.Mimo toto období je méně častá, ale zcela se nedá vyloučit nikdy.Takže místní se mohou v tropickém letním vedru tak akorát radovat z pohledu na moře s vychlazeným pivem v ruce. Čtyřhranka a její příbuzné druhy Carukia barnesi-Irukandji,Chiropsalmus quadraticus, Carybdea alata,rastonii,..se vyskytují v Pacifickém oceánu až po Hawaii,kde se nachází celoročně,ale hlavně cca 10 dní po úplňku.

Dříve byla tato medůza opravdu velmi silným strašákem. V místních vodách docházelo velmi často k nevysvětlitelným úmrtím u plavců. Na těle oběti se našly pouze stopy jakoby po popálení či požahání a postižený během pár minut v silných bolestech umírá.Dnes se situace zase až tak moc nezměnila, důraz je kladen na prevenci- nelézt do vody, kde se vyskytuje tato medůza.Frekventované pláže jsou někdy chráněny sítěmi.Vhodnou ochranou je rovněž potápěčský oblek.

Tato medůza se nazývá

čtyřhranka Chironex fleckeri  ( zvaná místně Box Jellyfish, Sea Wasp,Marine Stinger)

Medůza má tvar krychličky o velikosti strany cca 5-10cm, zbarvení je průhledné, na spodní straně vybíhá 20 – 40 žahavých vláken – tentaklů  s délkou až 3m. Její tvar umožňuje větší rychlost pohybu, než u jiných medůz – až 4 uzly.Živí se malými rybkami a zooplanktonem. Nejčastější výskyt je v mělkých vodách, u ústí řek, často po deštích po zklidnění hladiny. Zvláštností je, že želvy jsou imunní proti jejímu jedu a normálně čtyřhranky jedí.

Žahavá vlákna (Tentakly)- každý až s 5000 knidoblastů obsahující žahavé buňky nematocysty  ve tvaru malé harpunky,které obsahují toxin. Doba absorpce toxinu přes kůži je velmi krátká, píše se o milisekundách. Toxin čtyřhranky patří k nejsilnějším na světě. Letální dávka je 50mikrogramů/kg. Podstatou je velmi silný  kardiotoxin, navíc způsobující nekrózu kůže.V literatuře se píše také o jeho neurotoxických účincích. Jeho přesné složení a účinek je stále předmětem výzkumu.

Smrt je zapříčiněna kombinací srdeční zástavy,bezvědomí, utonutí. Je provázena ochromující bolestí popálené kůže červenofialové barvy.

Úmrtí je cca do 3minut, v Austrálii je daleko častější než útok žraloka, krokodýla či hada – statistika hovoří o cca 60 obětech,převážně dětech, od konce 50-tých let minulého století. Ve světě se hovoří celkem cca o 5500 obětech požahání medůzama.

Není radno se dotýkat ani medůzy vyvržené na pláž. Ještě po smrti nám může pěkně zavařit.

První pomoc – Vinný ocet. Kyselina octová podaná co nejdříve,zabrání dalšímu průniku toxinů z nematocyst do krevního oběhu.Doporučení je okamžitě aplikovat vinný ocet na postiženou kůži a chráněnou rukou se snažit setřít z povrchu vše,co se dá. Pokud to uděláme bez octa, máme velkou šanci, že jen rozprostřeme nematocysty do větší plochy a způsobíme další masivnější intoxikaci. V nouzi slaná voda, nikdy  ne sladká voda či alkohol. Lokálně podat led pro ztlumení intenzivní bolesti. Klasická protišoková opatření a podpora základních životních funkcí.

Takže Vinný ocet ( Vinegar) je doporučován brát s sebou jako základní vybavení na pláž.

Antidotum dnes již existuje- vytvořeno vědci z Commonwealth Serum Laboratory v Melbourne.

 

[av_gallery ids=’4664,4665,4666,4667,4668,4669,4670,4672′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]