MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Chairman, Shackleton Energy Company (2007 – present)
President, Stone AeroSPACE (1998 – present)
President, Piedra-Sombra Corporation, Inc. (2001 – present)
Chairman, Cis-Lunar Development Laboratories, Inc. (1987 – 2004)
President, U.S. Deep Caving Team, Inc. (1980 – present)
Member, Board of Directors of LunaCorp, Inc. (1989 – 2003)
Member, Board of Directors, Space-Tech Shoes, Inc. (2002 – 2004).
Část druhá – Geniální inženýr
Během expedic do Sistema Huautla v 80.létech došlo k vyčerpání transportních možností otevřeného okruhu. Když tým přemýšlel, jak dál, John Zumrick navedl Billa na myšlenku uzavřeného okruhu. Přístroje s uzavřeným okruhem řešila v té době hlavně armáda – modely od firmy Biomarine nebyly však vhodné pro jeskynní podmínky. V Evropě Jochen Hasenmayer a Olivier Isler vytvořili každý svou koncepci polozavřeného okruhu – SCR. Bill studuje veškeré dostupné informace. Svůj program nazývá Cis Lunar – přibližuje se svým kosmickým hrdinům z mládí. Vzhledem ke svému technickému vzdělání s titulem inženýr je mu konstrukční činnost blízká. Od roku 1984 do roku 1987 vyvíjí první model elektronicky řízeného přístroje s uzavřeným okruhem eCCR CisLunar Mk I.
Tento první rebreather vážil 90-100kg, pracovně se nazýval FRED – Failsafe Rebreather for Exploration Diving (Bezporuchový Rebreather pro Potápěčský Průzkum). K vodě jej vezli na dvoukoláku a tvrdili, že je velký jako VW Brouk. 4.12.1987 strávil Bill Stone s tímto přístrojem ve Wakulla Springs v hloubce 10m celých 24 hodin během velmi úspěšné expedice Wakulla Project. Bill byl vedoucím tohoto projektu. Přístroj byl konstruován pro autonomii 48 hodin, řídily jej 4 počítače, byl duální – zdvojený. Jeho pohlcovače CO2 byly na bázi hydroxidu lithného. Tento sorbent je velmi účinný, nicméně při kontaktu s vodou toxický, proto patrony pohlcovače byly kryty speciální vodotěsnou, ale plynopropustnou membránou.
Bill začíná přístroj zmenšovat – v roce 1989 je na světě verze Mk-II s 6ti počítači a navíc s tzv. HUD Head Up Displayem – kontrolkou v zorném poli potápěče. Dále se objevuje nový typ náústku s možností přepnutí na otevřený okruh (OC- BOV Open circuit Bailout Valve). Hmotnost již činila 50kg a autonomie 12 hodin. V roce 1991 je hotova verze Mk III. – zde nový tvar pohlcovače CO2 a dále ADV – Automatic Diluent Valve – automaticky podtlakově řízená dodávka diluentu do okruhu. V roce 1994 je hotová verze Mk IV. Inženýr Nigel Jones zmenšil velikost počítačů, navíc s možností výpočtu dekomprese a změny set pointu kyslíku v reálném čase. Tato verze byla zdvojená či jednoduchá a měla nový typ náústku.Tento rebreather byl s úspěchem použit při expedici do Sanagustínského sifonu v roce 1994.
Konečně Bill splnil svůj cíl – měl funkční rebreather, který splnil nároky na něj kladené v extrémních podmínkách hlubokých jeskynních systémů.
V dalším pokračování projektu Cis Lunar začíná v roce 1998 verze Mk V. slavit jak explorační, tak i komerční úspěch. V různých variacích verze V bylo vyrobeno cca 100 ks. Existovala i ve verzi duální. Mk V. umožňovala výměnu patrony pohlcovače pod vodou, možnost připojení off boardových lahví přes blbuvzdorný gas blok, nový dekompresní software atd. Svou koncepcí nastínil Bill zcela novou cestu vývoje elektronicky řízených eCCR rebreatherů – přístrojů s uzavřeným okruhem.
V roce 1995 začíná Bill Stone a US Deep Caving Team pomalu připravovat další významný projekt – Wakulla 2. Bill vytváří speciální mapovací skener, který namontoval dopředu na DPV skůtr. Tento Digital Wall Mapper se ukázal jako velmi efektivní pro 3D zobrazení a zmapování chodeb. Něco podobného dosud na světě neexistovalo. Když začal svůj nápad realizovat, nadchl svým charisma a nápadem jistého Jima Kinga – obchodníka a jeskyňáře, který mu do počátku věnoval zcela nezištně velkou finanční injekci. Díky tomuto mohl Bill celý projekt odstartovat.
Během vlastního projektu Wakulla 2 v letech 1998-1999 nasbíral Digital Wall Mapper celkem 10 000 000 dat a pomohl vytvořit velmi přesné mapy Wakulla Springs v 3D projekci v délce chodeb 23km. Kdo někdy mapoval, ten si dovede představit, jakou práci a kolik člověkohodin přístroj nahradil, navíc nyní byl schopen posunout mapu z verze půdorysu s řezy na 3D zobrazení.
Pro pohyb potápěčů vyladil Bill model DPV skůtru s názvem Fat Man. Skůtr byl použitelný do hloubky 150m, měl nový model NiMh akumulátorů a novou konstrukci motoru, což mu umožňovalo dobu použití 6,5 hodiny a rychlost přes 4km/hod.
Další Billův nápad byl změnit jedoduchý habitat, úspěšně použitý v roce 1987 při prvním projektu, na plně uzavíratelnou přetlakovou kapsli. Po vytažení a napojení na suchou dekompresní komoru, se dekomprese provedla v komfortní kabině. Je to identický model Subcom/Decom, jako je známý v profesionálním světě saturačního pracovního potápění. Bill vytvořil konstrukci jednoduchého pneumatického zdvihu kapsle z vody ven.
Projekt Wakulla 2 byl po všech stránkách úspěšný a to také díky nadčasovým nápadům Billa Stonea, které dovedl do funkční a technické reality a nezůstal pouze při vizi.
Cis Lunar Mk V sehrál v úspěchu celého projektu klíčovou roli, bylo provedeno celkem 234 sestupů, z toho 32 do hloubky 90-100m s časem na dně okolo 4,5 hodiny.
Po tomto projektu se verze Mk V úspěšně používala při hlubokých sestupech v moři s cílem ichtyologických sledování – hlavně na Havaji, dále v ledových mořích Antarktidy, v dalším průzkumu floridských a mexických jeskyní atd.
Bohužel cena komerčních Cis Lunarů odpovídala kvalitě použitých materiálů a celý projekt dojel na vysoké výrobní náklady. Svět šel cestou levnějších a jednodušších modelů.
V roce 2009 Bill vytvořil zatím svou poslední verzi CCR – společně s firmou Poseidon zjednodušený model Cis Lunar Mk VI Discovery, který s úspěchem používal při expedicích v jeskyních Cheve a J2.
Své zkušenosti s mapováním v 3D Bill dále dotáhl v projektu autonomního podvodního robota, vytvořeného firmou Stone Aerospace v rámci projektu NASA DEPTHX. Robot jako první zmapoval Sistema Zacaton. Místo bylo vybráno také s ohledem na úmrtí Shecka Exleye, kterého Bill Stone uznával nade všechny.
Dne 16. 5. 2007 robot DEPTHX dosáhl dna v hloubce 335m a následně při odebrání vzorků vody objevil 6 nových druhů bakterií.
V roce 2009 Bill vedl expedici ENDURANCE (Environmentally Non-Disturbing Under-ice Robotic ANtarctiC Explorer) k průzkumu jezera Lake Bonney pod ledovcem v Antarktidě.
Od roku 2010 se Bill stává vedoucím projektu NASA-VALKYRIE – v tomto projektu jde o vytvoření cryobota pro transport AUV – autonomního podvodního robota k průzkumu zaplavených prostor pod ledovci na jiných planetách. Nyní bude robot testován v oblasti Jižního pólu, kde bude překonávat tloušťku ledové vrstvy 3km s možností vlastního navádění kolem možných tvrdých hornin v ledovci, posléze odebere vzorky ze dna a vrátí se zpět na povrch.
Bill Stone je držitelem mnoha technických patentů, autor cca 140 technických publikací, má za sebou více než 30let profesionálního výzkumu a technické realizace, také v oblasti 3D projekce, včetně 3D laserových radarů a sonarů, automatických robotů. Jeho činnost zahrnuje také technické realizace používané na orbitálních stanicích. Je autorem vice než 100 reportáží a 2 knih – The Wakulla Springs Project (1989), the Time – Warner book Beyond the Deep (2002) – Na dno světa; a nyní je hlavní postavou nově vydávané knihy Jamese Tabora Blind Descent (2010).
V současné době neexistuje na světě člověk, který by mohl být srovnáván s touto živou legendou a díky obrovskému organizačnímu úsilí Peti Kubičky jsme měli to štěstí jej osobně poznat během Techmeetingu v Bratislavě. Jeho skromné vystupování a obrovské charisma zanechalo v mnoha z nás nesmazatelnou vzpomínku. Jsem velmi rád, že jsem Billa mohl poznat a na vlastní uši slyšet to, co jsem hltal z knížek.
[av_gallery ids=’4454,4455,4456,4457,4458,4459,4460,4461,4462,4463,4464,4465,4466′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
