MUDr. David Skoumal – ASTD Training Director
Florida – Historie jeskynního potápění v USA
Část třetí 1985 – 1990
Nové pohledy na výpočet dekomprese
Polovina 80.let je ve znamení nového know how pro potápění se směsemi a nového pohledu na výpočet dekomprese. Z Evropy se dostává do USA publikace Alberta Buhlmanna o Dekompresi a Dekompresní chorobě, společně s novým algoritmem výpočtu. Tento nahrazuje Haldaneův z počátku 20.století. Rychle se komerčně uchytil do podoby tabulek a později do podoby prvních elektronických dekompresmetrů, které se rychle vyléčí z podoby obrovských přístrojů jako je například Deco Brain, a jsou skoro stejně velké, jako známé mechanické jednotkáňové dekompresmetry. Jedním z prvních je Aladin švýcarské firmy Uwatec, který se úspešně používá dodnes.
Další je posun know how v oblasti směsového potápění. První nedůvěra pro dýchání směsí s Héliem pomalu opadla , pouze problémem se jeví nízká tepelná izolace při insuflaci do suchého obleku. John Zumrick přichází s nápadem, že problém spočívá ve velké tepelné vodivosti Hélia a proto navrhl insuflaci obleku s přidané malé láhve. Následně se začal používat pro insuflaci Argon a tepelná izolace oproti vzduchu se zvýšila o 30%.
Další úvaha směřuje k výběru vhodné dýchací směsi do hloubek. Zkušenosti vycházejí primárně z oblasti saturačního potápění – dlouhé časy na dně a následná dekomprese je v ochranném prostoru dekompresní komory. Jsou to právě zase jen jeskyňáři,kteří potlačili vývoj zde kupředu a to o notný kus. Sporadické ponory Hannese Kellera,Maxe Nohla apod. neučinily rozhodně ten nejdůležitější krok. Potápěči potřebovali opakovaně ověřit dekompresní procedury aplikovatelné pro krátké časy na dně, bez jakékoliv povrchové podpory, s celou dekompresí prováděnou ve vodě. Kromě Helioxu ( Helium a Kyslík) se nabízí dále Trimix ( Helium,Dusík a Kyslík).
Trimix
Trimix je dnes nejpoužívanější směs při hloubkovém sportovně-rekreačním potápění, jeho cena je nižší než u Helioxu, dá se lépe namíchat atd.Poprvé byl namíchán v roce 1974 na Dukeho univezitě pod vedením prof.Petera Bennetta.Jeho využití je právě ve sféře sportovně-rekreačního potápění,kde rychlost sestupu je daleko větší než v komerčním saturačním potápění.
Bill Stone potřebuje pro další explorace v roklině Peňa Colorada,kde se pokouší zdolat Sanagustínský sifon zespodu, přístroje výkonější, než je otevřený okruh a dále navrhuje novou dýchací směs – Trimix 19/36 ( směs obsahuje 19%Kyslíku,36%Helia a 45%Dusíku)
John Zumrick, vynikající speleopotápěč a člen Billova týmu je navíc i lékařem, zdravotním důstojníkem Navy Experimental Diving Unit –Experimentální potápěčské jednotky US NAVY, spočítá dekompresní procedury pro tuto novou směs.
Tento Trimix se jeví optimální do hloubek okolo 60metrů s krátkým časem na dně. Rob Parker s podporou Billa Stonea, provádí v roce 1985 úspěšný sestup do 68m ve Wookey Hole v Anglii. Celá dekomprese byla provedena s tímto bottom mixem ( směsí pro dno) a v 6m s kyslíkem.
Později se postupně Trimix začíná užívat v daleko větším měřítku právě pro jeskynní explorace na Floridě, posléze Bahamách,Mexiku,Evropě… a Bill Stone na popud Johna Zumricka začíná vážně uvažovat o výkonném přístroji s uzavřeným okruhem – rebreatheru.
Nové firmy a školící organizace
Tak jak vznikají první firmy specializované na výrobu výstroje pro jeskynní potápění – jako je Dive Rite v roce 1984(majitelé jsou známí jeskynní potápěči Lamar Hires a Mark Leonard), tak také vzniká potápění se směsemi v širším měřítku.O rok později zakládá Dick Rutkowski první školící organizaci pro potápění s Nitroxem.- IAND International Association for Nitrox Diving ( nebo International Association of Nitrox Divers).
Floridští jeskyňáři úspěšně působí ve světě. Na Yucatánu v provincii Quintana Roo dochází k překotným objevům v oblasti nazvané Riviera Maya. Jedná se o nejrozsáhlejší zatopenou krasovou oblast na světě, kde vstupy do podzemních systémů jsou studny s lokálním názvem D´zonot – Cenot. Někteří jako je Mike Madden či Steve Gerrard natrvalo zůstávají v Mexiku.
Jedním z významných výrobků firmy Dive Rite je křídlo Classic Wing z roku 1986, velikostí navržené pro přístroj 2x 104 cuft ( 2x15lt) , které se záhy stává velmi populární a jeho design je často kopírován.
Wakulla Project
Wakulla Springs je otevřena v roce l987 pro další projekt jako je Wakulla Project. US Deep Caving team zde napotápí okolo 400 ponorů, zmapuje okolo 3310 stop -1km nových chodeb s hloubkou okolo 90m. Potápěči používají DPV skůtry Aquazepp s dobou nasazení 40-80minut , pro hloubky okolo 90m směs Heliox14/86 a pro dekompresi od hloubky 21m staví velký vícemužný dekompresní stan – Habitat. Dekompresní plyny jsou Nitrox EAN 30 od hloubky 40m, vzduch od hloubky 21m od 6m kyslík.
Pohodlí v suché prostoře během dekomprese se již dříve ukázalo velmi přínosným. Již malý habitat „ Habitrof“ byl s úspěchem dříve použit v Peacock Springs a jiných floridských jeskyních.
Trojice potápěčů – Wes Skilles,Tom Morris a Paul Heinerth provedou náročný 80minutový ponor do Tunelu „B“, délka průniku je 4176stop-1273m a maximální hloubka je 98m.Během sestupu projíždějí tzv. Monolith Room, která je dlouhá 76m, široká 60m a vysoká 36m. Ani při dokonalé viditelnosti v čisté vodě a s použitím nejvýkonnějších světel té doby, nebyli potápěči schopni prostoru nasvítit tak, aby viděli od stěny ke stěně.
Bill Stone ,vedoucí této expedice, testuje zcela nový typ přístroje a tím je eCCR CisLunar Mk I .Tento první rebreather vážil 90kg, pracovně se nazýval FRED –Failsafe Rebreather for Exploration Divingn ( Bezporuchový Rebreather pro Potápěčský Průzkum).
4.12.1987 strávil Bill Stone s tímto přístrojem ve Wakulla Springs v hloubce 10m celých 24 hodin.
Woodville Karst Plain
Tato oblast okolo města Tallahassee, nazývaná Woodville Karst Plain, je stále více populární.
Téhož roku Bill Gavin, Bill Hogarth Main,Lamar English a Parker Turner společně dále vytvářejí koncept jeskynního potápění s původním názvem Hogarthian a jejich skupina
se stává v daném období záhy velmi úspěšná – provádí nejdelší a nejhlubší traverz mezi Sullivan Sink a Cheryl Sink – délka 8440stop -2,6km, maximální hloubka 240 stop- 73m, za což je hodnoceno jako nejvýznamnější sestup tohoto roku.Do týmu přibude Bill Mc Faden,Sherwood Schile a Steve Irving.
Další akce však patří opět k něšťastným- instruktor NACD Bill McFaden utone v Little Dismal Sink jen 50 stop -15m od východu po kumulaci více faktorů po hloubkovém sestupu se vzduchem.Bill Gavin, který mapoval opodál, při záchranné akci sám málem přijde o život.
V této zatím neoficiální skupině WKPP-Woodville Karst Plain Project padá definitivní rozhodnutí používat vzduch jen pro mělké ponory.
Další hloubky
Mary Ellen Eckhoff v Nacimiento del Rio Mante dosahuje s Trimixem 10/50
( 10%Kyslíku,50 % Helia, 40%Dusíku) hloubky 400 stop-122m.
Rok 1989 je velmi úspěšný. Sheck Exley 28.1. provádí sólo ponor v Chip’s Hole Cave System
na vzdálenost 10,444 stop- 3,183m od nejbližšího vzduchového prostoru, což je ve své době rekord co do vzdálenosti . Dne 18.3. dosahuje Sheck v Mante hloubky 883stop- 269m, což je nejhlubší sestup své doby . Dalším rekordem je dne 12.12.1990 Sheckova explorace v délce 10,939 stop-3334m at Cathedral Canyon.
80.léta přináší zcela nové možnosti.Posun kupředu je vidět a to po všech stránkách. Umělé dýchací směsi se používají standardně a začínají se rozšiřovat i do rekreační oblasti.
Týmová spolupráce slaví úspěchy a projekt Wakulla Billa Stonea lze zařadit jednoznačně k nejpozoruhodnějším akcím ve světovém měřítku. Během tohoto projektu začíná nová epocha technického potápění a to je vývoj zcela nového typu elektronicky řízeného CCR.
Vývoj brzy ukazuje, že je to správná cesta.
[av_gallery ids=’4578,4579,4580,4581,4582,4583,4584,4585,4586,4587′ style=’thumbnails‘ preview_size=’portfolio‘ crop_big_preview_thumbnail=’avia-gallery-big-crop-thumb‘ thumb_size=’square‘ columns=’4′ imagelink=’lightbox‘ lazyload=’avia_lazyload‘]
